Článek
Člověk se kolem sebe nemusí moc rozhlížet a ani přistupovat k důkladné analýze, aby poznal a věděl, že u nás narazí na relativně velké majetkové rozdíly. O nich a o jejich řešení se mluví. Najde se správná cesta? A je vůbec potřebná? Co se má řešit?
Nedávno jsem kdesi zaslechl názor, že by neměly být tak velké. Jednalo se o diskusi o známém efektu nůžek. Představme si ho tak, že chudí zůstávají chudými, případně chudnou ještě více a rychleji než dosud. A naopak bohatí bohatnou. Jaké cesty řešení se nabízejí? Údajně mezi logické nápady patří, aby došlo k jejich vyrovnání. Nebo aspoň přiblížení. Ale šlo by o správný postup? Předložil bych sportovní analogii. Představme si úspěšný fotbalový klub. Hraje jistou mistrovskou soutěž. V ní narazí na soupeře, kterého porazí zcela jasně, kupříkladu v poměru 4:1. Jak zejména sportovní fanoušci budou vědět, jedná se o dost výrazné vítězství. A poté by někdo z funkcionářů přišel s nápadem, že výsledek je „moc těžký pro fotbalový celek, který prohrál“. Následně by se lepšímu týmu jedna branka odebrala a předala by se slabšímu. Takže lepší by o výhru nepřišli, pouze by si do tabulky zapsali horší skóre v podobě 3:2. Souhlasili byste? Možná vám hned naskočí stejný či blízký postup třeba v ledním hokeji, v košíkové, v odbíjené atd.
Nebo si můžeme nabídnout konkrétní příklady ze školního prostředí. Jak si vedli žáci a žákyně v posledním písemném testu? Jak se dá čekat, děti předvedly rozdílné výsledky. Budou se tam nacházet všechny jejich známkové hodnoty. Náhle paní učitelka dostane nápad, v jehož důsledku sníží jedničky u nejlepších na dvojky a naopak odpovídající počet bodů přidá nejslabším dětem, čímž by se mohla vyhnout udělení nejhorších známek. Myslím, že názory a postoje jednotlivých rodičů si dovedeme ve své hlavě zobrazit. Ale co by se dělo v mysli kupříkladu chudého rodiče, jehož dítě má velmi dobrý prospěch? Jistě by se nebránil, aby něco peněz boháčovi odebrali a jemu přidali. Ale zajisté bude protestovat, kdyby jeden stupeň z jasné jedničky syna či dcery dali někomu se čtyřkami. Ano, jde o pouhou spekulaci, ale snažím se jejím prostřednictvím poukázat na dopady kolem snahy o vyrovnávání majetkových rozdílů.
Přidáme si ještě jeden příběh. Máme před sebou kdysi mladého muže, který dnes zestárl, ale pořád se nachází ve středním věku. Poctivě chodil do školy, až na výjimky sbíral díky své píli a vytrvalosti nejlepší známky. Poté byl přijat na SŠ, kterou úspěšně absolvoval a později získal opravdu dobrou práci. Dalo by se napsat, že byl dobře připraven, poněvadž se učil a neflákal. Navíc měl solidní základy finanční gramotnosti, které se mu snažil vštípit jeho otec za pomoci praktických příkladů ze života jejich rodiny. Jakož i dalších ve srovnání. Mladý muž začal uvážlivě vynakládat své bankovky a mince, a proto uspořil desítky tisíc korun českých. Něco vydělal na úrocích a do druhé poloviny svého života vstoupil jako člověk, který nějaký majetek a peníze má. Nic závratného, ale… Měl by si nyní snad kus odříct a zavítat mezi chudé spoluobčany, kteří se snažili o hodně méně, finanční gramotnost jim nic neříká a ještě bezhlavě utrácejí? Kupříkladu za návykové látky a zboží, které docela brzo přestanou používat? Měl by jim něco ze svých těžce vydobytých úspor předat? A případně kolik? Pět, deset, patnáct procent? Nebo ještě více? Šlo by o pomoc, podporu, milodar či o trest?
Ano, majetkové rozdíly jsou dnešní skutečností. Do značné míry jsou výsledkem přirozeného procesu, kde se ukazuje, jaký kdo je, jak se ne/stará, jakými disponuje osobními vlastnostmi a jak se mu daří zvládat a kontrolovat vnitřní a vnější tlaky. Jestliže se mluví o jejich vyrovnávání, jaký je smysl? Jak byste je řešili? Pokud vůbec…
