Článek
Jak se ví, ke srazům bývalých spolužáků a jejich pohlavních protějšků čas od času dochází. Někdy se jedná pouze o tzv. jubilejní akce, jindy je frekvence scházení častější. Nebude nadsázkou napsat, že se srazy je spojeno poměrně dost různých událostí a zážitků. Dnes bych se rád podíval na jeden, který bych určitě neřadil mezi zcela všední.
Nadpis sice zní jasně, ale přece jenom upozorním, že šlo o veskrze ženskou záležitost, což dává věci přece jen jinou „barvu a chuť“. Jaký obraz můžeme obvykle očekávat? Namátkou vybírám - předem dost dlouhý čas osobních příprav, dnes možná vysokou aktivitu na sociálních sítích, na počátku setkání široké úsměvy, teatrální vítání, objímání, projevy radosti nad setkáním, následují dotazy na osobní stav, na rodinu, někdy i na cestu, kolují fotografie, v současnosti se spíše několik hlav sklání nad displejem mobilního telefonu atd. Snad každý bude předložené obrázky znát a chápat.
Chci se zastavit u návykových látek. Zdá se, že samozřejmou součástí srazu se musí stát kouření, kde poměrně brzo vyjde najevo, kdo nadále ve zlozvyku pokračuje, kdo si ho přidal do své výbavy a kdo s ním naopak skoncoval. Dále zde máme požívání alkoholických nápojů. Ale jde ohledně popíjení opravdu o nutnost? Nedokážou se lidé bez něj obejít? A současně mít dobrou náladu? Podívejme se na několik okolností, které se zde vyskytly.
Na sraze, který popisuji, se jedné paní dostalo udivených pohledů a poněkud kritických poznámek. Měla ve sklenici obyčejnou vodu. Co se dělo dále? Proč prý si neobjedná „něco pořádného“, pak ustoupily na víno a dále pokračovaly v něčem, co lze nazvat jako přesvědčovací kampaň. Jejich spolužačka nátlak ustála a nakonec sraz absolvovala zcela bez alkoholu. Její kamarády na ni docela tlačily, což ji vedlo k myšlence, jestli se s nimi má ještě často a blízko scházet. Vždyť si společně přišly popovídat a zavzpomínat a ne aby jim sáhodlouze vysvětlovalo, proč nebude pít. Ano, z určitého úhlu pohledu se zdá, že si na setkání počíná poněkud divně. Ostatní popíjejí a veselí se, zatímco ona má před sebou sklenici kohoutkové vody. Jenže neznáme pozadí, které za jistých okolností vystupuje hodně do popředí. Zkusme si ho aspoň částečně představit.
Co bychom mohli zjistit při pozornějším sledování? Že se ostatní ženy od ní začaly trochu odtahovat. Paní dospěla do určité etapy svého života a z jistých důvodů si začala vážit jiných hodnot než doposud. Hlavně klidu - a především vnitřního. Aby dosáhla svého velkého cíle, k němuž dozrála až na závěr čtvrté desítky roků svého věku, pořídila si tzv. chytré hodinky se speciální aplikací na měření stresu v jejím těle. Již dříve si někde přečetla, že zvýšené napětí škodí tělu. Jako mladá nad všemi radami a pokyny mávala jen tak rukou. Nechtěla se omezovat a pořád přemýšlet, co by měla a naopak neměla dělat, co ne/jíst, ne/pít atd. Život se má přece žít, pokud možno naplno, a ne pořád myslet na všelijaká doporučení, rady, dopady a výstrahy. Leč dosavadní „jízda“ bez kontroly jí jasně ukázala, že možnosti lidského těla nejsou bezmezné. V nějakém čase se dopracovala k závěru, že by se měla k sobě chovat lépe než dosud a trochu se šetřit. Zejména když si představila, že by měla vydržet žít a fungovat dalších třicet, možná čtyřicet roků. Sama se sebou, ve vztahu, v roli matky a také v práci. Jak vše pokračovalo?
Ona paní měla výhodu, že jí nebyly cizí vlastnosti jako pracovitost, osobní odpovědnost, kázeň, vůle, vytrvalost a jim blízké. Zároveň si začala více uvědomovat působení psychologických mechanismů a zákonů a díky šikovné paní doktorce pochopila provázanost těla a duše. Svou cestou a osobní zkušeností, jak sama dodala, tím jen potvrdila význam vnitřní motivace. Pokud přichází zevnitř, je mnohem cennější a trvalejší, než pokud by šlo o příkaz či instrukci. Byť by se jednalo o významnou osobu. Zkusme se nad jejím zážitkem zamyslet. Třeba nás osloví a inspiruje k podobné cestě. Výhodou je, že tu lze uplatnit osobní aktivitu. Pouze bych upozornil, že na část kroků může u leckoho být už dost pozdě.
