Článek
Jak se dalo očekávat, již páteční odpoledne pouhých pár hodin po rozdání vysvědčení přineslo známý obraz - dlouhé kolony vozidel. Zejména na hlavních tazích a především směrem na jih. Z jednoho úhlu pohledu prázdniny začaly dobře - tzv. hezkým počasím, jak vytrvale slýcháme od moderátorů konajících svou činnost v klimatizovaných redakcích. Možná by se měli na chvíli postavit ven na slunce, aby se vzpamatovali. No vlastně ne, dopadlo by na ně horko a ještě přímý vliv silných slunečních paprsků a jejich práceschopnost by klesla. Je otázka, zda by se vzpamatovali. Spíše asi jen obrazně ve svých mluvených vstupech. Právě tak zní důvod, proč jsem sedl a píšu.
Většina lidí si myslí, jak je chytrá a všechno zvládne. Ale přesto mnoha z nich chybí cenná informace. A zřejmě jich bude více. Je dobré vědět, že jakmile teploty opustí pro nás příjemnou zónu, začnou se v našem těle a zákonitě také v hlavě dít nepříznivé věci. Zdaleka nejde jen o pocení a že se na nás vše lepí. Hůře se soustředíme, klesá naše trpělivost, naopak stoupá naše napětí a zhutňuje se tendence k agresivním reakcím. Proto je před přesunem na rekreaci užitečné včas zakončit pracovní misi, odpočinout si, v klidu se připravit, zvolit si méně frekventovanou trasu a ještě se pokusit jet v době, kdy doposud nikdo nevyrazil / což se nestane, ale aspoň kdy bude méně vozidel / anebo nastartovat až po odjezdu největších kolon.
Kdo se rozumně zamyslí, jaký dává smysl jet v pomalu se sunoucím proudu automobilů? Navíc v horku? Každý stupeň nad 25 odebírá několik procent na soustředěném výkonu. Pokud se teplota přehoupne přes 30, je proces rychlejší a jízda tím rizikovější. Jestliže se jede dost daleko, vše se sčítá, avšak nikoli aritmeticky. Analogií je vícedenní pochod ke vzdálenému cíli. Vypočteme si a sestavíme plán, že každý den ujdeme třeba 20 kilometrů. Ale trasa druhý, třetí a čtvrtý den, pokud ji vůbec zvládneme, bude vždy o něco náročnější. Hlavně pro netrénované. Něco již máme za sebou a je do debaty, jaké vlastníme regenerační mechanismy. Řidiči by proto více měli myslet na sebe a na svou tělesnou a duševní kondici. Děje se tak?
Významná otázka. Je naší povinností vyjet v pátek v poledne či v sobotu dopoledne a poté se hodiny smažit na přímém slunci? Jen připomenu varování meteorologů pro letní měsíce, kdy se máme vyhýbat pobytu na slunci v čase kolem poledne a po něm. Ano, máme k dispozici klimatizaci. Ale nevnímejme ji jako všelék a záchranu. Kolik je osob, které ji umějí správně nastavit? Kdo zná poměry směrem k venkovní teplotě? Často je obraz v autě tak, že aby se nám „hezky jelo“, dáme si třeba 17 stupňů. A venku ať si řádí vedro. Řidič si myslí, jak nad všemi a nad vším vyzrál. Omyl. Dopady přijdou.
Patrně bude překvapen, jaký teplotní šok zažije, až vyleze ven. Jistě o něm ve své hlavě ví, ale musí jím projít i tělo jako celek. Bude rádo? A potíže přijdou zejména o něco později. Třeba až s rýmou, bolestí hlavy, se ztuhlým a zaníceným krkem posádka dojede na Lipno nebo do Chorvatska. Leckdo zjistí, že si sice při přesunu pomohl, avšak v cíli stav nic moc. Nezřídka se zapomnělo vzít s sebou potřebné medikamenty. Místo jít zkusit slanou vodu a zasnít se na břehu a sledovat pableskování paprsků v mírných vlnkách se dotazujeme, kde se nalézá nejbližší lékárna. V horším případě lékařská ambulance. Vysoce pozitivní sen dostává trhliny. V nepříznivé variantě se začíná hroutit. Tolik jsme se těšili. Komu se bude chtít dodržet doktorovo doporučení, aby aspoň tři dny nevycházel na přímé slunce? Vždyť jde skoro o polovinu pobytu! Jak se „postižený“ bude cítit, když v bungalovu zůstane na pár hodin sám, zatímco ostatní se cachtají ve vodě? Nebo musíme uvnitř zůstat všichni? Na pořádnou zkoušku našich osobností a vztahů je zaděláno!
