Článek
Jedinci a jejich zvláštní schopnosti
Časem se zvláštní schopnosti mohou ukázat jako velmi užitečné, ale přece jen mohou růst obavy obyvatel. Kladou si následující otázky. Neví nějak moc? Jaký je jeho osud? A jak se týká nás? Není jeho moc příliš vysoká? A co se stane s pověstí, jménem a třeba i s prestiží rodiny? A jak sem vstoupí prvek, že oba rodiče nebo aspoň jeden z nich má významné postavení? Tady doplním myšlenku ze zajímavé knihy - když jeden člověk vidí, že někdo má zvláštní vědomosti, znalosti, dovednosti, zkušenosti a schopnosti, něčemu rozumí do detailu, měl by mu s klidným svědomím nechat v mnohých věcech volnější prostor. Přesto bych připomenul známou lidovou pobídku - „důvěřuj, ale prověřuj“. Myslím, že díky jejímu důslednějšímu uplatnění by docházelo k nižšímu počtu potíží. A nejen na úseku rozvíjení / dobrých / mezilidských vztahů.
Několika dotazy je možné ještě pokračovat. Poslouží nám jako argument, že i přes značný pokrok jako lidstvo ještě nevíme, co je v dané sféře obsaženo. Bude se hodit projevit kus sebekázně a především pokory, neboť můžeme stát před velkými a netušenými objevy. Stačí pohled o pár desítek let zpět a vidíme značný pokrok. A co bude dál? Jistě jste zaslechli výrok, jak již vícekrát lidstvo překonalo i velmi bujné představy. A zamyšlení do diskuse. Mohou se vyskytnout dokonce nadpřirozené schopnosti? O kolik jsou více než zvláštní schopnosti? A jak bychom se mohli dívat na mimořádnost u schopností? Jistě nekráčí o hraní si se slovy, jak by si někdo mohl myslet.
Rovněž je zajímavé a poučné se podívat na psychologické mechanismy. Jeden z nich nám říká, že se tu leckdy projevuje známý efekt sněhové koule. Určitá osoba cosi vykoná a informace se dále šíří. Podle osobních preferencí a vlastností distributora jde kladným, záporným a také jiným směrem. Neměli bychom být překvapeni, pokud se dozvíme, že vykonal skoro zázrak. Pošťouchnutím zejména pro věřící by se mohl stát názor, že právě tak vznikla a bobtnala pověst o skutcích Ježíše Krista. Z vědeckého pohledu se jedná o zcela reálnou a uvěřitelnou cestu. Kromě lidového tradování a přidávání a ubírání se zde uplatní i poměrně známý výrok o pravdě z hlavy myslitele Arthura Schopenhauera. Zkuste se podívat níže, přímo za konec dnešního zamyšlení.
V závěru bych ke sféře zvláštních schopností rád připomněl, že člověk, který je jejich vlastníkem, nemusí být navenek nijak nápadný. Naopak. Nikdo by do něj neřekl, že umí něco nadstandardně dobře, ba výtečně. Jindy je naopak znám jako podivín, se kterým není radno si moc zahrávat. Jeho výstřednost odrazuje od kontaktování. Na druhé straně je-li někomu špatně, objeví se tendence se na něj v nouzi obrátit. Co kdyby z rukávu vytáhl cosi kouzelného, co zafunguje? Přesně tak se my lidé chováme. Jsme sice většinově z přesvědčení ateisty, ale ve velkých komplikacích na nějakého boha myslíme. Snad nám napomůže. Lépe kdyby svízelnou situaci vyřešil jako celek a co nejrychleji, aby přestala pálit, omezovat a obtěžovat. Asi nejvíce se pravdě blíží názor, že člověk by si měl pomoci především sám. Leckdy ani nepotřebuje zvláštní schopnosti. Pouze více snahy, odvahy a osobní odpovědnosti.
„Pravda vždy prochází třemi stádii. Nejprve je zesměšňována. V druhém je agresivně vyvracena. Ve třetím je přijata jako samozřejmost…“ - Arthur Schopenhauer
