Článek
Jak jsme nedávno měli možnost se přesvědčit, běžná rutina má během života člověka svůj význam. Ba dalo by se bez nadsázky mluvit a psát o nezanedbatelném místě. Jenže jak už víme, ne vše se podaří. Jak nás ostatně poučují a upozorňují různé poznatky a zkušenosti, mezi nimi též obecná lidová zkušenost - „není všechno zlato, co se třpytí“. A hned lze připojit její podobně známou „kolegyni“ - „každý den není posvícení“.
Nejprve se seznámíme s příběhem několika kamarádů. Jako jindy se vydali na své místo na okraji města. Všechno znali a nic je nemohlo překvapit. Prostě běžná rutina. Navíc se spolu velmi hlasitě bavili, takže nedávali pozor na své okolí. Kdo mohl předpovědět, že se setkají s dost nebezpečným jedincem? On se ocitl v hledáčku příslušných složek, které mají za cíl odhalovat nezákonnou činnost. Když přišli mezi křoviska, nevšimli si ho. Byl docela dobře skryt. Musel být přece co nejlépe připraven…
Dále pokračovali ve své „zábavě“ a chlubili se, co kde dokázali. Chtěli se vzájemně ujistit, že patrně patří mezi největší borce ve městě. Možná v kraji… Mezitím se stačili pilně věnovat nabídce moderníchinformačních a komunikačních technologií. Shlédli pár pro ně zajímavých videí, zapózovali si u velkého kamene, na který prý lehce skočí, ač je převyšuje, a následně obojí rozesílali tzv. kámošům. Poté jeden pocítil potřebu a zašel hlouběji do křovisek, aby si odlehčil. Ano, hádáte správně, narazil na skrývajícího se muže. Náš mladistvý borec ho považoval za bezdomovce, a tak mu začal „hrdinsky“ nadávat, aby se tu nepletl, zdekoval se a zmizel. Ocitl se ovšem na špatné adrese. Muž vyskočil a jediným úderem ho srazil na zem. A chlapec ani nehlesl. Vyvstal jiný problém. Jasně - když se nevracel, vzniklo podezření a ozývaly se hlášky typu - „kde je ten blb?“, „copak vyměkl a šel domů?“, „co tam hledá?“ ad. Ještě chvíli čekali a pak se ho vypravili hledat. Muž stál ve skrytu a brzo se mu podařilo zneškodnit druhého. Vytřeštěné oči, krev na rtech. Nepadl do bezvědomí, ale dostal jasný signál, aby byl zticha. Jinak… Fakt jako v akčním filmu. Ostatní halekali a po stavu bez odezvy znejistěli. Muž se vytratil a šel hledat jiný úkryt. Výsledkem se stalo, že o pár minut později své kamarády našli. Jeden se strachy pomočil, druhý zvracel. Nikdo nechtěl nic říct. Procházeli šokem. No - běžná rutina byla zásadně narušena a rázem zmizela jako pára nad hrncem. Všichni měli o čem přemýšlet. A zřejmě na delší dobu…
Z jistého úhlu pohledu je druhý případ horší. V hlavní roli vystupoval dospělý muž. Spíše vypadal jako mladší než starší. Jak si počínal? Šel po městském chodníku a vytrvale hleděl na displej mobilního telefonu. Neví se, čemu přesně věnoval svou pozornost, ale zabrán byl evidentně hodně. Neuvědomil si, že má před sebou křižovatku. Poté došlo k nehodě. Podstatou bylo, že vstoupil do vozovky a srazilo ho auto. Ozval se náraz a krev se rozstříkla do snad všech stran. Část přítomných ji měla na svém oděvu. Nastaly klasické reakce, jak zafungovalo působení psychologických mechanismů a zákonů. Jeden ztuhnul na místě a nebyl schopen pohybu. Druhý se otočil a prchal pryč. Třetí koukal, co se bude dít. Čtvrtý zkoumal, jestli se sraženému muži dá pomoci. Pátý zavolal na příslušné číslo, aby zjednal profesionální pomoc.
Možná by se vyplatilo před přechodem pro chodce vykopat rigol, který by podobné typy osob upozornil, že se blíží křížení s vozovkou pro automobily. Z obecného hlediska je jistě lepší zakopnout a přivodit si modřinu nebo mít odřenou nohu, než aby si způsobil těžké zranění či dokonce mohl zemřít. Nebo by zelený a červený panáček měly být umístěni na zem?
Předchozí díl:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-bezna-rutina-318068
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-bezna-rutina-a-ne-zcela-bezne-spojitosti-318898
