Článek
Je pravda, že my jich několik už známe. Část z nich zákonitě plyne z naplňování podstaty a poslání samotného rodičovství. Proto většině matek a otců není jedno, jak jejich potomek vypadá, co dělá a umí, jak se chová atd. Ovšem na druhé straně platí poznatek, že jejich přání a chtění je jedna věc a směr, zatímco praktické postupy a výsledky jiná. Proto se vypravíme za konkrétními příklady.
Rodiče se svými malými dětmi jedou na letní dovolenou. Skoro automaticky nás napadne, že se přepneme do modu nižší náročnosti a osobní odpovědnosti. Nikdo nás nesleduje, je teplo, nejsme - až na výjimky - vázáni dress codem atd. Děti samozřejmě vyšší stupeň volnosti vycítí a dokážou na něj takřka okamžitě reagovat. Na rozdíl od vydávaných pokynů, kdy rodiče mají zkušenost, jak je pětkrát volají na večeři, sedmkrát je upozorňují na včasný úklid pokojíčku a dalo by se pokračovat s domácími úkoly… Ona uspořádání jako dospělí poměrně dobře známe a víme, jak se zvyšuje naše citlivost, pokud něco nejde podle našich plánů a představ. Ano, teoreticky jsme je asi zvládli a víme, jak máme konat, ačkoli ne všichni. Ale prakticky se kolikrát ocitneme „na souši“, pokud bych použil příměr pro loď, která má dobře plout. Je nabíledni, že bez vody kolem ní mnoho nezmůžeme. Nejspíše nic.
Co se leckdy skrývá v pozadí, ba někdy v popředí? Povšimněme si, jak leckteří z rodičů postupují. Dítě instruují, napomínají, kritizují ho, dokonce mu vyhrožují, jak leccos zakážou a odepřou. Mine docela krátký čas a potomek dostane do rukou tablet, případně mobilní telefon někoho z rodičů. Děje se tak, ač si za svoje chování nezaslouží jakoukoli odměnu. Jsou již matky a otcové tak unaveni, že podlehnou? Chtějí mít na dovolenkovém pobytu klid, a tak „raději“ ustoupí? Pozor - naplňuje se podstata a význam známé životní moudrosti - „účel světí prostředky“. Ano, můžeme registrovat, že po přidělení „hračky“ nastane relativní klid. Pro koho je výhodný? Zdánlivě pro všechny. Pro skupinu účastníků a účastnic rekreace nesporně. Mají radost, že po předchozím hluku a útrapách bude snad konečně pokoj. Copak se jeli k moři nebo do hor nervovat z důvodu, když někdo „nezvládá ty svoje haranty“? Ó ne, za svoje těžce vydělané tisícovky si chtějí v klidu a bez obtěžování odpočinout. Zejména pokud pracují v hlučném provozu a tzv. svatý pokoj toužebně vyhlíželi a právem očekávali.
Povšimněme si před závěrem ještě jedné okolnosti, která se v praxi nabízí ke spatření. Část rodičů svoje potomky vede a občas až nutí k činnostem, pro jejichž výkon nemají předpoklady. Navíc se jim ani nechce, neboť se již stalo, že narazili na neúspěch. Přesto mají před jinými osobami recitovat, počítat příklady, předříkávat vyjmenovaná slova, zpívat, metat kotouly atd. Leckdy se objevuje kombinace obav, strachu, napětí a studu, což nebývá nejlepší „rádce“ pro aktuální chování a faktor pro úspěšný a klidný život. Známe rovněž opačné přístupy, kdy rodiče svým dětem brání, aby se projevily. Častují je prohlášeními a upozorněními jako - „tohle nedělej, to dopadne blbě“, „na tohle jsi moc malý“, „zalez a neotravuj“, „nepředváděj se a radši zmiz, než…“ apod. Ukazuje se, že kdyby jim dali potřebný prostor, leccos by dokázaly a posunuly se v procesu, který odborníci na prožívání, myšlení a chování lidí nazývají - seberealizace.
V následujícím zamyšlení bude dokončena myšlenka, jak vhodně či opačně si rodiče počínají a kam a na koho jejich chyby a nedostatky dopadnou. Matky a otcové by se s nimi měli aktivně seznámit, než aby je odmítali. Pak by mohlo v lecčems být pozdě.
