Článek
Jak víme, na některé jedince bývá v jejich sociálním okolí spíše nedobrý pohled. Kdybychom se pozastavili a zamysleli, zjistíme, že se jim dostává různého označení. Napadá mě divný, podezřelý, podivín, blázen, nepřizpůsobivý apod. Někdy se můžeme setkat s vyjádřením a s hodnocení, že je zahleděn do sebe. Časy se ovšem mění a je otázkou, jaká je platnost dřívějšího výroku. Jestliže se porozhlédneme kolem sebe, nemělo by nás napadnout, že zahledění se týká spíše displeje uměle vyrobeného přístroje? Již jste se doslechli o případu člověka, který byl elektronickým děním zaujat tak silně, že při chůzi narazil na dopravní značku?
A ještě bych rád upozornil na jednu zajímavou záležitost v souvislosti s širokými nabídkami moderních informačních a komunikačních technologií. Dnešní doba je velmi rychlá. Možná si ani neuvědomujeme, jak nás právě zmíněné prostředky ovlivňují, usměrňují a popohánějí. Proč jsme ochotni jim věnovat a leckdy spíše obětovat tolik času? Přinášejí nám opravdu tak moc dobrého? Nebo nemáme proces pod kontrolou a jen se prudce až zběsile ženeme kupředu. Pokud vůbec tam. Nejedná se o ústup až o úprk kamsi dozadu? Kdo nám směr stanovil? Známe pozadí probíhajících dějů? Komu vlastně můžeme věřit? Dotazy mohou ještě nějakou chvíli pokračovat. A rozhodně nestojí na vodě či na písku.
Kdo by nevěřil, předložím konkrétní příklad. Naši předchůdci prožívali složitější dobu. Když se chtěli více dozvědět, tak až na výjimky museli celkem poctivě a hlavně pravidelně shánět podklady, porovnávat je, studovat a mnohé si zapamatovat. Třeba kdysi v časech nízké gramotnosti. Neuměli psát a číst, co neměli v hlavě, nevlastnili vůbec. Dnešek je hodně odlišný, umožňuje bez přemýšlení se doklikat k výsledku. Jedinec ho získá, aniž by se musel zabývat příčinami, okolnostmi, podílem osob, jevů a předmětů a rovněž výsledky. Pak by se v naší mysli nemělo dostavit překvapení, že jsou nadměrně využívány podklady vytržené z kontextu. Jako vhodná analogie se mi zdá ukázat na auto, které má řadu škrábanců, třeba i vtlačené důlky do plechu. Přesto na něm najdeme čtvereční decimetr, který bude úplně v pořádku. Budeme ho ukazovat a ohánět se, jak je vozidlo zcela v pořádku? Kam se poděla důležitá osobní vlastnost zvědavost? Myslím její přirozená verze. Ještě lepší by byla zvídavost. Nejlépe kladná. Zdá se více než jasné, že jsme ji/je něčím ne zrovna užitečným nahradili. Ano, čas je ušetřen, avšak kam jsme dospěli? Patrně nikoli do vyšší kvality.
Je možné, že se přece jenom najde pár mladých i starších mužů, kteří nebudou zahleděni pouze do sebe a na displeje. Logicky se zdá, že jejich zraky budou mířit na dívky, slečny a ženy, zejména na mladé. Ano, tak se často děje. Ale neměli bychom podceňovat ani další směry. Třeba zvýšený zájem o automobily a motocykly, zejména drahé, naleštěné a skvostně vypadající. A vzbuzující dojem a představu vysokého výkonu a rychlosti. Žel se velmi často stává, že si je prohlížejí raději než své manželky a partnerky. Od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí máme k dispozici zjištění, že pro ně mají více slov a dokonce milejších. Jistě je můžeme kritizovat a leccos jim vyčítat. Na druhé straně pomyslných vah leží argument, jemuž se nelze vyhnout - kolik s kým mají kladných zkušeností a zážitků? Kdo nebo co je více, častěji a hlouběji zklamalo? Mnoho lidí - nejčastěji anonymně a potajmu - přizná, že svého pejska mají raději než životního partnera/ku. Důvod je prostý - nekritizuje, nenadává a člověka uvítá, ať má jakoukoli náladu a libovolné potíže. O hodně větší komplikací by bylo, pokud by se muži nebo ženy zahleděli do násilí. Nikomu nepřeji, leč stává se.
