Článek
Od oné chvíle ještě neuběhlo moc dní. Pak ji můžeme považovat za čerstvou a aktuální. Nicméně i kdybych o ní napsal se zpožděním dnů či týdnů, nic by se nestalo. Natož aby se pokazilo. O čem bude řeč? A ukáže se nějaký užitek?
Název napovídá, že by mohlo jít o podnětné chování, při němž někdo prokázal statečné chování. Pokud něco podobného zaslechneme, neměli bychom hned propadnout do nekritického obdivu. Naopak je tady na místě aspoň základní opatrnost. Co kdyby námi někdo chtěl manipulovat? Vše je možné, a proto kousek obezřetnosti nezaškodí.
Jednalo se o rozhovor dospělých osob. Z kontextu vyplývalo, že obě ženy kromě jiných vykonávaly rovněž roli matky. Zachytil jsem informaci o nešťastné události, jak jedné z nich zemřelo dítě. Druhá ji vzápětí ocenila slovy - „to jste musela být velmi statečná“. Adresátka ocenění přikyvuje a vypráví, o jak složité období v jejím životě šlo. Její slova se v žádném případě nechystám zpochybňovat. Pokaždé se jedná o tragédii. A pokud přijde nečekaně, je vše ještě horší a tíživější. Nicméně za povšimnutí stojí několik poznámek a souvislostí.
Co si vlastně o jejích slovech máme myslet? Oceňuje, že nedala najevo moc záporných emocí? Mohla by být ve hře úvaha o určité míře lhostejnosti? Na jedné straně si umíme představit velký zármutek a bol na straně rodičů. Neděje se zcela přesně, neboť kdo onou smutnou anabází neprošel, neví detailně, o čem se vede řeč. Často by se zmohl pouze na obecné konstatování jako - „no jo, to musí být těžké“, aniž by uvažoval a prožíval. Zkusme se ptát dále. Je zde na místě nějaká tvrdost? A jaký by měl být její rozsah? Leckdo přece říká, jak se během trampot musel obrnit. Mluví o chladu ohledně pocitů?
Nelze ani vynechat pojem - póza. Někdo se na veřejnosti drží, aby údajně neobtěžoval osoby ve svém okolí a nevzbuzoval zbytečně velký soucit. Nestojí o publikum. Kdybychom znali celou situaci, spatřili bychom, jak kdesi v ústraní popustí otěže sebekontroly u svého chování a silně se rozpláče. Nezřídka i na dost dlouho a usedavě. Narazíme též na tzv. opačné typy, kteří před publikem lkají, ale po straně vypadají „zcela normálně“. Řada lidí tak postupuje. Jistě bychom mohli napsat, že hrají určité divadlo. Zbývá se ptát - pro koho? Uvědomují si obrazy, realitu a spojitosti? Nutně musejí přijít následující otázky. Co vlastně člověk chce? Jaký je jeho cíl? Má nějaký plán? Jak vypadá jeho svědomí? Lze mluvit o nějaké čistotě? A co pojem morálka? A nakolik je pod tlakem jiných osob? Chce se někomu zalíbit? Přivolat pomoc a zastání? Leckdy ani sám pořádně neví…
Vliv budou mít rovněž skutečnosti, co člověk doposud zažil, co si přečetl, koho a co ne/potkal a komu ne/věří. Důvěra v jiné a v sebe dělá opravdu hodně. Napadá mě i práce s nadějí. My jsme mnohokrát slyšeli, že umírá poslední. Kolik z reality si člověk přizná? Nakolik si sám přeje přežívat v chimérách? Nemáme k dispozici žádný pořádný měřicí nástroj. Natož velmi spolehlivý. Jak víme od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí, mnozí lidé neuvěří ani zcela evidentním a přesvědčivým důkazům. Mnohé se poté komplikuje.
Nakonec by se někdo mohl cítit být zklamán, neboť se odpověď na nadpisovou polootázku - Kdo je velmi statečný - ani nedozví. Má však velkou výhodu, poněvadž o nadneseném tématu může uvažovat, stavět si pro a proti, více se dozvědět od ostatních a též sám na sebe atd.
