Článek
Může jít o ryze praktický dotaz, který vznikne během setkání lidí. Mohli bychom mít na mysli kupříkladu oslavu narozenin či svátku někoho. Případně se slaví výročí jisté události. Nebo se podařilo dosáhnout významného úspěchu, třeba pracovního. Zdá se mi užitečné se podívat na několik souvislostí.
Je otázkou do debaty, zda musí být každému příchozímu sklenička nabídnuta. Stačí se zeptat. Každý touží po pití? Co když ho známe jako jedince, kterému jistý druh pití na místě nesedí? Přesto zaslechneme výrok typu - „já vím, že alkohol nepiješ, ale stejně se tě jako pozorný hostitel zeptám, jestli…“. Ano, podaří se dodržet zásady slušného chování, ale možná by se dalo diskutovat, není-li abstinent obtěžován. Leckdy by stačil pohled z očí do očí a slova by se stala zbytečnými. Podmínkou je dobře se znát.
Za sebe bych poradil následující zkušenost. Svého času jsem učinil dohodu s osobou na místě, že před sebou budu sice mít skleničku, ale bude v ní nalita čistá voda. Kdo by ji dokázal očima odlišit od vodky? A kdo by se odvážil k ní čichat a třeba i smočit jazyk? Alespoň jsem se vyhnul tzv. protivným řečem a poznámkám. Ba spíše se mi dostalo ocenění ve smyslu - „konečně jsi dostal rozum a přišel na to, co je dobré“. Pochopitelně jsem vyslovujícího nechal u jeho verze. Ať si myslí, co se mu hodí. Není mým zaměstnavatelem a ani nerozhoduje, kolik budu brát na výplatu a v jakém čase mám nastoupit na dovolenou. Docela úspěšně jsem prošel více místy a příležitostmi. Zajisté je vhodné mít v arzenálu „výmluvu na řízení auta“. Lze ji uplatnit ve většině případů, kdy se chceme alkoholu vyhnout.
Nebo se osoba ptá jen tak. Jak se budeme dívat na verzi dění, kdy ji někdo shání a potřebuje do své či do cizí sbírky? Jeden může chtít rozšířit svoji přehlídku, aby měl být na co hrdý. Další po ní touží, aby určitá skleněná série byla kompletní, neboť mu kus chybí ve vitríně. A také bychom měli myslet na skutečnost, že někdo vystupuje jako abstinent, jak jsem již naznačil. A co když se mu prostě jen líbí?
Podívejme se na chvíli mezi malé děti. Přeneseme se na pískoviště. Doposud prováděné hry již nejsou atraktivní. Posléze nějaké dítě napadne, že by se hraní dalo obohatit právě za pomoci zmíněného skleněného předmětu. Ostatní hned souhlasí. Nějakou dobu a úsilí si vyžádá, než se jim ho podaří sehnat. Třeba vyžádat a spíše uprosit někoho z rodičů. Zajistit vodu. Tady je potřebné dávat pozor. Vždyť klidně se může stát, že se na místo oživení nahrne více dětí. Všechny chtějí vědět, co se bude dít. A koho by překvapilo, že chtějí být co nejblíže a přímo se s vodou „seznámit“. Zejména pokud půjde o zajímavé počínání. Dá se čekat, že se projeví zvýšený zájem, horlivost, nedočkavost a netrpělivost a voda bude vylita. Jak nám napovídá základní vzdělání z oboru fyzika, voda se vmžiku vsaje do suchého písku a - jak se mezi lidmi říká - je po srandě. Mohla by se tu uplatnit známá životní moudrost - „práce kvapná, málo platná“. Ale zkuste přesvědčit děti, aby…
Kdo potřebuje skleničku, dostane občas dotaz - na co? Stává se především právě u dětí. Mezi dospělými panuje důvodná obava, aby ji nerozbily. Ne snad že by nutně musela mít vysokou cenu, což ovšem není vyloučeno. Spíše půjde o strach, aby se nezranily o střepy. Nebo aby z ní nevylily něco, co by mohlo někoho či něco poškodit. Tady by si rodiče měli dávat jasně pozor, aby dětem nedávaly předměty, které jsou jakkoli nevyhovující a závadové. Zdá se, že se jedná o zbytečné konstatování, přesto se každý rok stane několik tragických událostí. A právě za přítomnosti rodičů. Stačí vzpomenout na popálené, pořezané či utonulé potomky.
