Článek
Příchod do školy je pro dítě nesporně velkou životní událostí a vstupem do nové kapitoly jeho existence. Začíná se viditelněji oddělovat od rodičů a tím výrazněji pokročí v rozšiřování a upevňování své nezávislosti, která později kulminuje různými více či méně ne/žádoucími pokusy a revoltami v období puberty a adolescence.
Leckdo si možná vzpomene na dobu, kdy on sám nástup do ZŠ zažil. Pro mnohé byl spojen s prudkou změnou požadavků na obsah činnosti, kázeň, odpovědnost a pracovitost, setkal se s (další) autoritou, s novým prostředím a se spolužáky. Vzpomínky jako pomoc (později žel i nátlak) starších, úsměv, trpělivost a laskavost soudružky a pak paní učitelky, vyrovnané školní potřeby a pomůcky na lavici, značně rozměrná posuvná tabule, velká krabice kříd, různé plakáty a barevné obrázky a další se nezapomínají. Kromě předmětů jde samozřejmě také o ducha a atmosféru třídy. Nemá konkrétní obraz, avšak může mít silný pocit.
Jestliže se jedná o současné působení vyššího počtu faktorů, zpravidla běží o poměrně silnou zátěžovou situaci. Bez překvapení se podepisuje na chování, motivaci a na přístupech každého z malých účastníků a účastnic. Není nadsázkou v dané souvislosti hovořit o zlomové události. Přesto najdeme pár jedinců, kteří ji tak výrazně nevnímají a jenž mají počátek své školní anabáze spojen s převážně pozitivními zážitky. Důležitou informací je, že žák není sám, poněvadž zde působí celá řada jiných lidských bytostí. Zejména kráčí o rodiče, učitele, spolužáky a třeba příbuzné ze širší rodiny a o bývalé souputníky z MŠ. Nebude těžké uhodnout, že s nimi budou spjaty různé vlivy. U části z nich se zastavíme.
Jak na vstup dítěte do školy reagují rodiče? Jedna skupina zvyšuje svou péči, protože teprve teď „všechno začíná“. Myslí tím hlavně režim, hranice, psaní úkolů, zvýšené výdaje, nové kamarády, požadavky pedagogů atd. Jiní si oddechnou, protože otěže výchovy a odpovědnost za ně nyní zcela přebírá škola. Oni se již nastarali dost a mají právo si po předchozích perných letech aspoň trochu odpočinout. Rodiče ve třetí skupině pociťují radost, že už nemusejí se svými dětmi trávit tolik času a že od nich na velkou část dne mají pokoj, zejména pokud v předchozím období příliš nevyužívali služeb předškolních zařízení. Pro uvedené rodiče nástup potomka do školy znamená, že tak mohou mít více času buď na sebe a/nebo na své známé, přátele a koníčky. Ve skutečnosti se děje opak. Zatímco po příchodu z MŠ stačilo pár povrchních dotazů a vět a potomka posléze vyslechnout, napojit, nakrmit a posadit před TV, dnes je žádoucí určitý čas věnovat jeho přípravě do školy na příští den. Nemělo by jít jen o dohled nad vypracováním úkolů a o prohlídku žákovské knížky a penálu, ale je užitečné pravidelně provádět cosi jako reflexi prožívání a pocitů malého školáka.
Existuje také skupina rodičů s menší či větší úzkostí z budoucnosti. Odchod ratolestí do školy a růst jejich nezávislosti pociťují jako snižování lásky vlastních dětí vůči sobě. Někteří z nich si méně a jiní naopak více uvědomují, že postupně ztrácejí nad svými dětmi kontrolu a moc. Zmíněný proces je velmi znejišťuje, protože cítí, že nemohou své děti již tolik ovlivňovat. Nadále sice zůstávají pány jejich času a obsahu činnosti, ale míra kontroly již zdaleka není tak rozměrná a intenzivní jako v předchozím období. Nejde jen o samo konání dětí. Paní učitelka a její slova mají zvyšující se váhu. Mnozí rodiče proto s nelibostí snášejí, že učitel nebo učitelka je pro dítě vyšší autorita a mají ho „raději“ než je jako zploditele. Jiným popsaná konstelace naopak vyhovuje, protože se tak mohou (částečně) vyzout z odpovědnosti za dítě a za jeho chování a vystupování.
V závěru konstatujme, že vstup do ZŠ považujeme za významné období, jež by rozhodně nemělo zůstat bez povšimnutí. Rodiče mu sice obvykle věnují dostatečnou pozornost, ale je otázkou, jaký má obsah a charakter. Určitě není vhodné, aby budoucí školáci byli dopředu pobytem ve škole strašeni. Rodiče tak dávají jasně najevo, že svou výchovnou roli nezvládají. Tak školák sice proces nechápe, ale vnímá ho. Podobně není správné zlobně reagovat na úvodní chyby a nezdary, které jsou přirozené a zákonité. Stačí, když si vzpomenou na své první kroky na pracovišti, kdy měli k dispozici o mnoho více vědomostí, dovedností, schopností a zkušeností, a přece se jim leccos nepovedlo. Uzavřeme, že místo zvyšování napětí a odreagovávání si vlastních potíží bude lepší svého potomka pochopit, podpořit, pomoci mu a stát se pro něj v čase nástupu do školy platnou oporou a záštitou.
