Článek
Nebudeme si zastírat, že děti z nadpisu neexistují. Kdo je však nebude chtít vidět, prostě je „nezahlédne“, přesněji napsáno - nepotká a nezacítí. Protože bychom si vzali příliš velké sousto, zúžil bych ho na školní prostředí. Netvrdím, že každý z nás s ním bude mít přímou zkušenost. Leckdo o něm alespoň slyšel. Asi pouze on ví, jaké mu v mozku naskočily obrazy a s nimi spjaté zážitky. I když zde všichni nebudeme mít dost podkladů a pocitů, patrně se můžeme shodnout, že půjde o svízelnou a nikoli radostnou situaci.
Je potřebné si položit následující otázky. Kdo by měl ono nepříjemné uspořádání řešit? Příslušníci pedagogického sboru? Třídní učitelé/ky? Vedení školy? Samy děti okolo nich? Mají se na mysli spolužáci. Rodiče? Vlastní nebo jiní, tj. cizí? Jistě narazíme na zvýšenou citlivost leckoho. Třeba na rodiče, který by nepřiznal, že cosi tak nepěkného se u jeho ratolesti vyskytuje. Přece by…
Pro lepší představu bych krátce představil jeden konkrétní příklad. Šlo o sotva přehlédnutelného chlapce již od první třídy. Hlavně proto, že měl zřejmou nadváhu, podle fyzikálního názvosloví asi přesněji nadhmotnost. Její výskyt není podivný. Zejména v souvislosti s dnešním životním stylem dětí a rodičů. Jak víme, příliš mnoho svými ústy spotřebováváme a velmi málo se pohybujeme. Rovnice kolem příjmu a výdaje je až na pár nízkých procent jasná a platná. Na hodinách TV bylo jednoznačné, oč je pomalejší a neohrabanější. Přesto nikdo nezaznamenal posměch na jeho účet. Což je třeba třídě přičíst k dobru.
Za zmínku u něj stálo, že jak se dost potil, ještě více zapáchal. Hlavně s nástupem pozdního jara. Ovšem ani zimní období nevyznívalo „bezpečně“. Stačilo se více navléci a učinit drobet pohybu. Za druhé bych doplnil, že mezi jeho oblíbené kratochvíle patřilo, že naháněl děvčata po třídě. Jevilo se vcelku neuvěřitelné, jak se se svými nadbytečnými kilogramy rychle pohyboval mezi lavicemi. Jaký rozdíl oproti TV! Žákyně se před ním snažily prchat co nejrychleji. A co nejdále. Zdálo se, že jeho teritorium je omezeno podobně jako u psa. Důvody pohybu dívek jsou nasnadě. Jednak jim nebyl sympatický. Jednak se vyhýbaly blízkému kontaktu s chlapci obecně a s ním zejména. V neposlední řadě platí, že opravdu smrděl. V otázce puchu se shodli snad všichni ve třídě.
Přesto občas nějakou oběť „ulovil“, přiblížil se odzadu, což v hlučné třídě nebývá potíž, trochu se jí dotýkal a někdy se součástí jeho „obveselující aktivity“ stalo „dýchání na ostatní“. Ani odsud z úst se nelinulo nic osvěžujícího. Nejhůře bylo pro slečny, které o přestávce zůstaly sedět v lavici se snahou si dopsat něco, co se jim nepodařilo prve stihnout. Tady je dokázal „přepadnout“ a zezadu atakovat. Aspoň si dívky vedle úlekových reakcí natrénovaly též „rychlé starty“ ze židlí.
Jak vypadá či jak by mělo vypadat chování učitele/ky? Je téměř jisté, že málokomu se bude chtít jít na přímé řešení. Je přijatelné, aby na dítě bez vědomí rodičů použila vybraný kosmetický prostředek? Částečně mu naruší osobní prostor. Avšak je zde jasný úmysl mu pomoci. Jde již o zásah do jeho osobnosti? Do osobní integrity? Co jestli se situace vyvine tak, že se péče rodičů ještě sníží a naopak se zvýší spotřeba kosmetiky na straně vyučující osoby? Pokud vyznává její dražší položky, tak… není nutné se jakkoli rozepisovat. A co námitky, nesouhlas a až odpor rodičů? Ani větrání není všespasitelné. Pár dětí nastydne a začnou se množit dotazy a spíše stížnosti rodičů.
Poměrně jasně lze registrovat, že když dítě smrdí, nečekají nás příznivé chvíle. A zdaleka se nemusí jednat pouze o naše čichové ústrojí. V následujícím díle se zaměříme na dívku, která „našemu“ chlapci“ v lecčems mohla směle konkurovat. A probereme si reálné možnosti dětí ve škole. Nemine nás ani pár jejich nápadů.
