Článek
Nastane-li léto, snad každý očekává, že zavládnou vyšší teploty. Mnoho lidí se na uvedené roční období těší a mají ho spojené s volnějším režimem, odpočinkem, rekreací a leckdy také s nicneděláním. Nicméně když nastane, z mnoha stran zaslechneme stížnosti jako - „je moc horko“, „nezaprší a nezaprší“, „komu by se chtělo do práce?“, „jen aby nepřišly přívalové deště“, „nám už bouřka poničila dost úrody“, „taky si to vedro mohli nechat někde na jihu“ apod. Nikdo by se neměl divit, že se vyskytnou bouřky z tepla. Jejich příčinu si zřejmě nemusíme přibližovat, byť velká skupina osob by vědomostně propadla, kdyby měla přírodní mechanismus podrobně popsat. Ono stačí, když se rodičů vyptává zvídavé dítko!
Rád bych upozornil, že se během bouřkového období mohou objevit nebezpečné jevy a procesy, přičemž důležitým poznatkem bývá, že všechny osoby nereagují stejně. Mám na mysli podobu a rozsah strachu, napětí a obav. U leckoho lze hovořit o zvýšené vyplašenosti. Jistě hodně záleží, v jaké rodině kdo vyrůstal. Znám případy, kdy děti byly vedeny svými úzkostlivými matkami, aby se schovávaly pod deku a nikam nechodily a na nic nekoukaly. Matka jim šeptala, co vše by se mohlo stát. A vůbec nešetřila tzv. hrozivými slovy a líčením katastrofických scénářů. Kdo by se podivoval, že děti začaly věřit na nebeské a pekelné síly atd.
Dalším významným faktorem je, co kdo prve osobně prožil. Dostalo se mu nějaké újmy během bouřky? Šlehl blesk kousek od něho? Viděl a slyšel padat zasažený strom? Spadl jim na stodolu a vážně poškodil střechu? Vícekrát sledoval zpravodajství v médiích a spatřil od krup rozbitá auta? Jaké má pocity při sledování hasičů, jak odřezávají spadlé stromy a odčerpávají vodu ze zatopených sklepů? Obrazů nebývá v posledních letech málo.
Já patřím do skupiny, která zdaleka nemá pouze kladné zkušenosti, a proto k bouřce chovám velký respekt. Moc dobře si pamatuji na pocity bezmoci daleko od obydlí, kde jsem se octl jako osamocený cyklista v dlouhém lesním úseku bez možnosti se kamkoli schovat. Úspěšně jsem přírodní „akci“ přežil a až s odstupem jsem se dozvěděl, o jak rizikovou záležitost se tehdy jednalo. Dnes jsem poučenější a opatrnější. Souhrnně napsáno - mimořádné podmínky nejsou žádnou legráckou.
Rozhodně by se lidé neměli zdržovat u kovových předmětů, což se na cyklistické výpravě děje samo sebou. Leckdy se paradoxně více bojí řidiči v automobilech než spěchající chodci. Osoby za volantem mají fyzikální výhodu před blesky / viz Faradayova klec /, avšak musejí si dávat pozor, aby se udržely na vozovce, zejména nastane-li snížená viditelnost.
Pokud se člověk ocitne v otevřené krajině, neměl by si podle pokynů odborníků lehat, doporučuje se sednout si na bobek a snažit se vydržet a přečkat největší nebezpečí. Rozumné není ani vyčkávat na konec na pokraji lesa. Větší bezpečí čeká opodál, ale přesto je člověk rád, že dosáhl ochrany a myslí si, že nad živlem vyzrál a zvítězil. Mnohdy se žel mýlí.
Významné místo zde mají dospělí. Většina dětí je bude sledovat. Oni jim mají jít příkladem, a proto by neměli propadat do paniky a jiných negativních duševních stavů. Jak bychom měli vědět či aspoň tušit a předvídat, jedná se o velmi nakažlivé algoritmy. Patrně více a silněji než u zívání. Nejen proto bychom se na léto měli dívat vyváženě. Jistě se snažme si ho užít, ale na druhé straně nezapomínejme na ověřené životní pravdy - „opatrnosti nikdy nezbývá“ a také - „dvakrát měř a jednou řež“. Jenže v klidu pod střechou, kdy bouřka zrovna neřádí, se hezky radí, že? Proto si připojme třetí moudrost - „štěstí přeje připraveným“.
