Článek
Tři slova z nadpisu bude znát asi každý. Můžeme začít klidně v kuchyni, když se snažíme připravit určité jídlo. Pátráme, kolik a jakých látek bude potřeba. Často se o nich dnes moderně hovoří jako o ingrediencích. Kdo se danou oblastí zabývá déle a/nebo aktivněji než běžně, nebude překvapen, že někdy bude stačit vstup jiné látky a chuť celého výrobku se změní. Stačí si vzpomenout na výrobu sloučenin během docházení do školy!
Nedávno mě zaujalo prohlášení jednoho mladého muže. Měl se zamyslet nad svou pozicí, kterou čerstvě zaujal na lepší SŠ. Sem se dostal díky dobrým znalostem během přijímacích zkoušek. Krátce napsal, že se vysokých nároků nebojí, nevzdá se a dá do procesu studování tolik, kolik bude potřeba. Jeho vyjádření bychom jistě mohli podpořit a pochválit ho za něj. Jaký rozdíl oproti dětem, které si dávají nízké cíle! Tak třeba nějak přečkat dnešní vyučování a pak se co nejrychleji sbalit a pádit pryč. Život je přece venku - a ne mezi zdmi školy. Tam se jen poslouchá, píše, počítá, jedinec je nucen k přemýšlení atd. Komu by se dnes chtělo namáhat? Moderní doba tolik nabízí…
Na druhé straně si dovolím k jeho slovům doplnit svůj komentář. Jeho cílem vůbec není hanět studenta. Naopak je třeba si ho cenit. Jen bych použil krapet potencí z bohatství metody kritického myšlení. Jak bude mladý pán řešit konstelaci, kdy bude chtít více vložit než doposud, ale již půjde o část prvků nad jeho osobní síly a aktuálně vybudovaný arzenál? Pro lepší pochopení předložím konkrétní příklad. Nejlépe ze sportovní oblasti. Uvažujme, že je v jeho možnostech uběhnout 100 metrů za 12,8 vteřiny. Jak jsem se sám kdysi během hodin TV přesvědčil, nejedná se sice o hvězdný výkon, nicméně se člověk musí hodně snažit, aby na něj dosáhl. Rozhodně nejde o procházkové tempo. Ba spíše s odstupem let bych nadhodil k posouzení tezi ve smyslu, zda se dnes najdou žáci a studenti, kteří by se na daný čas dostali. Myslím mimo specializované sportovní třídy. Moji někteří tehdejší na atletiku nespecializovaní spolustudenti se uměli dostat asi na 11,6. Klobouk dolů. Měli zřejmou výhodu, že v jejich mládí neexistovaly moderní informační a komunikační technologie. Více času mohli věnovat pravidelnému pohybu na čerstvém vzduchu.
Jaká se nachází souvislost mezi popisovanou sportovní epizodou a naším mladíkem? Co jestli se nároky vyučujících zvednou tak, že jim mladý student objektivně ani subjektivně nebude schopen dostát? Jaké plyne poučení a doporučení? Než něco vyslovím a napíšu, měl bych se pozastavit a pokud možno v klidu promyslet zveřejňované. Jaké si vyslouží hodnocení? Zaujme svoje okolí? Bude uvěřitelné, co se slibuje? Zhorší si svoji současnou pozici? Nebo naopak vylepší? Všimne si ho vůbec někdo?
Kolik bude potřeba. Tak zní také heslo, které občas slýcháme od silnějších a bohatších, když pomáhají slabším. Může kráčet o konzultace, výjimkou nemusí být ani pomoc ve finanční sféře. Z poslední doby kupříkladu nedaleko bojujícímu národu za ochranu a zachování celistvosti své země atd. Ano, s vysokou pravděpodobností není nutné uvádět, o jakou zemi a národ se jedná, takřka všichni budou vědět. O dost méně jednoznačné je, jak výrok vládních představitelů bude vnímat obyčejný člověk. Ač je na relativně nízké úrovni a zpravidla se mu nechce moc myslet, patrně si povšimne nesrovnalosti mezi postoji - „musíme šetřit, a proto se bude hodně škrtat a zvednou se daně“ a na opačném pólu - „budeme onu zemi podporovat, nakolik to bude potřeba“. Opravdu leckdo může leccos slibovat? Nekope si pro sebe pověstnou jámu, do níž může spadnout? Dotazy jsou položeny a myšleny zcela obecně. Navíc připomenu známou tezi - moje pomoc končí ve chvíli, kdy mi ji nedovolí moje peněženka!
