Článek
Někdo by bez přemýšlení mohl prohlásit - všechna! Po nekontrolovaném vyhrknutí by se možná trochu zamyslel a část svého výroku vzal zpět.Zřejmě by uznal, že existuje pár zvířat, která by do svých úst vpravovat nechtěl. Napadají mě pavouci, tchoři, jedovatí hadi, myši, krtci, hraboši… Ale pozor - víme přece, co se děje v části asijských zemí se psy? A co když na člověka přijde opravdový hlad… Situace se může vyvinout lecjak. Osoby, které se dostaly do stavu skutečného hladovění, by mohly vyprávět. Konečně, stačí si přečíst vzpomínky vězňů koncentračních táborů. Třeba od A. Lustiga. Leckdo by se s nimi měl seznámit, aby si uvědomil, v jak příjemné době žije a jak nízké jsou jeho starosti.
Přes uvedené informace a podklady nadále kráčí o zajímavou oblast. Podíváme se, jak dopadl otcovský argument, když slepice v domácím hospodářství narušily svoje teritorium tím, že využily malého otvoru pod plotem, podhrabaly se a začaly svým typickým způsobem „opracovávat“ blízkou krajinu. Naneštěstí i záhonky. Na nich se již podařilo zvládnout kus práce a začaly být k vidění první zelenkavé výsledky. Když na jejich pro rodinu nevýhodné počínání malá dcerka upozornila, dostalo se jí odpovědi - „když slepičky zlobily, tak je za trest sníme“. Provinění vyřešeno. Dcerce nebylo divné, neboť čas od času slýchala, jak se otec rozhodl, že zabije starého kohouta. Vždyť dělal neplechu…
Jenže „zvířecí“ proces neustal, ale pokračoval. Zanedlouho se stalo, že dívenku poškrábal jejich kocour. Patrně nebyl spokojen, jak s ním dítě nakládalo. Leckdo už asi bude správně odhadovat, co se ozvalo z jejích drobných úst - „tati, náš kocourek mě už několikrát škrábnul, že ho taky za trest sníme?“. A opravdu se tak stalo. Myslím dívčin návrh. Na konzumaci nedošlo, leč otec se docela zapotil, než záležitost vysvětlil. Nebo si myslel, že se mu ji podařilo objasnit.
Dcera se řadí mezi šikovné děti, rychle věci chápe, dobře se učí, aniž by se myslelo na docházku do ZŠ, kam teprve nastoupí, pozorně si všímá dění kolem sebe. Proto nebylo překvapením, když padl dotaz, co bude s mouchami a s komáry, které je jako lidi a ještě též zvířata otravují. Neměl by je někdo sníst? Otec se dostal opět trochu do rozpaků. Jaké má použít argumenty? Asi je divné, aby doma jedli hmyz, když mají vlastní zvířectvo a poměrně dost zeleniny. Na druhé straně dcera poroste, nastoupí do školy a leccos se v ní dozví. Dnes chápe, že hmyz pojídají ptáci a hadi. Ale co by jí rodiče měli sdělit dnes, když se později dozví, jak v řadě států chovají hmyz za účelem jeho spořádání lidmi? Jde o správný směr?
Dcera projevila něco, co nazýváme jako přímočará logika a prosté uvažování. Někdy slyšíme o selském rozumu, což by se k dané rodině hodilo. Její domácí hospodářství není nijak malé a vztahy se zvířaty mají lidé hezké. Rozhodně není úplně jedno, co jíme a co sníme. S využitím bohatosti českého jazyka bych dodal - o čem sníme, co sníme?
V závěru je třeba upozornit na skutečnost, že pokud se lidé pouštějí do konzumace domácích zvířat, měli by si uvědomit, že pokud jim dají jména a mají s nimi pěkný vztah, bude se jim k jejich zabití a snědení přistupovat obtížněji. Již několikrát jsem slyšel, jak nemohli zabít čuníka Pepu, protože…
