Článek
Nedávno mě napadla otázka, kterou leckdo asi bude považovat za zbytečnou. Těší se děti na léto? Zbytečné dotazování. Vše se přece jeví jasně. Budou prázdniny! Není co dodávat. Nemusejí brzo vstávat, jít a/nebo jet do školy, sledovat výklad pedagogů, psát domácí úkoly atd. Naopak mají nadbytek volnosti, mohou běhat, jezdit na kole, koupat se, podívají se na stará či nová místa a dosáhnou řady zajímavých zážitků. Ano, dalo by se napsat, že se na léto těší z více důvodů.
Dáme-li si více práce a podíváme-li se pozorněji na jejich prožívání, zjistíme, že v těšení jsou docela velké rozdíly. Naladění hodně závisí na tom, co je v příštích dnech a týdnech čeká. U někoho z časového hlediska bude dost vyhrávat PC, tablet či mobilní telefon a na nich puštěné hry. Jiné dítě je již pár měsíců přihlášeno do letního dětského tábora, ať již budeme uvažovat o příměstské a/nebo jiné podobě. S ohledem na dosavadní způsob výchovy a na atmosféru v rodině se lze dohadovat, že část dětí se na vzpomenuté a další aktivity bude těšit více nebo méně. Některé možná vůbec. Sám znám pár dětí, kterým se z domova a od rodičů nechce. Vždy byly prezentovány jako „máminy holčičky, chlapečkové, buchtičky“ atd. Velmi si asi zvykly na přílišnou péči a že za nimi stále někdo stojí a stará se o ně. Z hlediska celkové přípravy na život nadměrně a nezdravě moc. Dopady nepochybně přijdou. Vlastně je již máme tady! Příliš se lepí na rodiče.
Zatímco jiné děti se snaží využít každou příležitost, aby „vystřelily“ pryč. Znají hodnotu, jakou má „být dál od rodičů“. V pozadí jejich motivace a těšení může být skutečnost, že si samy pořídí lepší zábavu než z jejich pohledu nudu s rodiči. Leckteří poněkud ustrnuli v minulosti a dokonce v předchozím století, jak stav označují samy děti. Nalezneme ovšem i nehezké případy, kdy ratolesti unikají z dosahu rodičovského násilí. Leckterý chlapec či děvče přiznají, že i trocha nepohodlí, chladu a pár komplikací je „lepší“ než být vystaven tělesnému bití a duševnímu ponižování. Pobyt mimo „domov“ se tak může jevit jako „zlatý“. V pomyslné střední skupině se ocitají děti, kterým je vhod změna prostředí, zejména mají-li malý a z jejich pohledu nevyhovující pokojíček, musejí-li se o životní prostor dělit se sourozenci, s nimiž je zrovna moc přízně a lásky nepojí, případně ovládá-li je pocit, že je rodiče mají méně rádi než bratra a/nebo sestru. Rovněž nesnadné chvíle.
Narazíme také na skupinu dětí, která během léta prožívá pocity viny. Oč se jedná? Tak například v pololetí nedopadly se známkami úplně dobře. Rodiče pochopitelně neměli radost a mnohdy dětem dali cíle, někdy i nemalé. Jenže se je nepodařilo splnit. A někdy ani přes lákavý fakt, že za tzv. pěkné známky se dočkají hezké odměny, třeba ve formě společné rodinné dovolené v poněkud lepším přímořském letovisku. Dítě se sice snažilo, ale kýžený výsledek pořád nikde. Napětí rostlo na obou stranách. Situace se posléze poněkud zkomplikovala. Zejména když přišlo období pravdy. Vysvědčení nešlo zařadit mezi vzorná, avšak mělo by se jet někam daleko bez dítěte? Jen si připomeňme složitosti typu - kde bude bydlet, kdo na něj dohlédne, jak se zajistí stravování a pak je zde „moře“ obav ve smyslu, co když se mu něco stane? Nemluvě, že existují jisté zákonné povinnosti rodičů.
Vidíme, že těšit se na léto a prázdniny není tak jednoduché a průzračně jasné, jak by se na první pohled zdálo. Vlivem působení rozličných faktorů není snadná ani situace rodičů. Právě oni se leckdy letních časů obávají více než jejich děti výsledků na vysvědčení. Chtějí a potřebují si odpočinout, jsou povinni zajistit dozor nad dětmi a ještě je třeba odvést patřičný výkon v zaměstnání, mj. aby v něm mohli pokračovat. Nejde o jediné souvislosti.
