Článek
Mnoho dospělých se již na vlastní smysly přesvědčilo o platnosti teze - „malé děti, malé problémy, velké děti, velké problémy“. Leckdo si ji připomíná právě v době přípravy na léto a s ním spojené prázdniny. Realista se zkušenostmi by navíc dodal - čím vyšší je věk ratolesti, tím méně mají rodiče možnost cokoli změnit. Něco již víme o strastech kolem výsledků vlastních potomků na vysvědčení a jejich souvislosti s dalším programem rodiny. Popojeďme ještě o kousek dále. Nenarazíme jen na malé jedince s pocity viny.
Máme také tzv. vychytralé žáky a žákyně. U nich mnoho viny nenajdeme. Jejich pocity se nacházejí spíše na opačné straně. Žádoucího výsledku ve škole konkrétní jedinec nedosáhl, a přece dostane, po čem toužil. Pěkně milé a ctěné rodičovstvo doběhl. Vždyť ho něco napadlo už během jara, kdy cítil, že stanovené známkové mety nedosáhne. Párkrát se opravdu snažil, ale cíle ležely nad jeho možnostmi. Není tak dobrý? Rodiče mířili ve svých nárocích příliš vysoko? Učiva se mu zdá moc. Předměty se pořád střídají. Jak si člověk vše pamatovat. A přizpůsobovat se. Stejně nemá cenu se snažit. Nejde vše stihnout. Vidí kamarády, kteří učení také moc nedají. A nikdo z nich mu neříkal, že by měl doma potíže. Jinou otázkou je, zda by se přiznali! Jak víme, každý hraje před ostatními nějaké divadlo. Občas až divadélko. A navíc si řekněme - koho by bavilo, o čem učitelstvo vykládá? Koho by přitahovalo, kdo zemi vládl před 1200 roky? Jaké by kdo viděl drama u blanokřídlého hmyzu a u sudokopytníků? Zábava vězí jinde, žel asi jen na displeji, jak se dá soudit z dnešních výjevů a zkušeností. Stačí se dívat na okolní dění.
Hlava plodí díky urychlenému vývoji mozku zajímavé nápady, žel ne vždy se týkají vyučování, zapamatování látky, učení a domácí přípravy. Bez překvapení je někdy vynalézavost dětí - jak se učení a práci vyhnout - rozměrná. A tak mu mj. přišlo na mysl, že rodiče ho doma samotného nenechají. A kdyby snad, dokáže jim několika „šikovnými“ vzkazy dovolenou u moře dost znechutit. Jistě vymyslí něco „pořádného“, aby se zneklidnili, strachovali a litovali svého tvrdého rozhodnutí. Možná si budou dané možnosti vědomi a vezmou ho i tak. Pak by šlo jen o pověstné řinčení řetězy. Inu, pes, který štěká, nekouše - praví známá životní moudrost. Jaké poučení si dítě, zejména dospívající, odnese do pozdějšího života? Výsledek je patrně nabíledni. Ani se zde nemusíme myšlenkově a ohledně představ příliš namáhat.
Neopomeňme skupinku dorůstajících dětí, jimž by ani moc nevadilo, kdyby je rodiče po zásluze potrestali a nechali doma. Aniž by se navenek pubertální jedinci přiznali, uvedený „trest“ jim docela vyhovuje. Co jim bude chybět? Internet je doma k dispozici, nikdo je nebude otravovat dotazy a úkoly. Na jídlo si skočí k babičce a/nebo ke kamarádovi, jehož rodiče pochopí „těžkou“ konstelaci a ještě ho politují. Jen musí vydržet „vopruz“ v podobě krátkého kázání, jehož podstatou bude, aby příště více přidal a nemusel daným způsobem „trpět“. Vítej, svobodo a volnosti.
