Článek
Záběr byl natočen pro pohádku. Scéna je docela přehledná. Trůn je vyvýšen, aby panovník vyčníval nahoru. Očekává se od něj, že bude výše než ostatní. Hned v několika ohledech. Odtud bychom se dostali do velmi užitečné debaty, jak by měly vypadat osobní vlastnosti vedoucího pracovníka. Diskutovat lze v obecné i zcela konkrétní rovině. Ne všechna čelná místa vyžadují stejné požadavky. Zejména se s nimi pojí - osobní odpovědnost.
Existuje ještě jiný pohled. Dnes se s ním seznámíme. Je možné, že pro někoho nebude novinkou. A nevylučuji, že se v něm trochu pozná. Nebo dokonce hodně? Bude záležet na míře jeho odvahy a sebekritičnosti. Tak se pustíme do věci. Malý král a velcí poddaní. Tak by mohl být charakterizován obrázek v řadě rodin. Jenže - kdo se ocitá na trůnu? Maminka za svoji každodenní obětavost při výchově a při zajišťování chodu domácnosti? Tatínek za svůj velký přínos k finančnímu zabezpečení rodiny? Nebo za pohotovou pomoc při nedávné velmi nebezpečné situaci? Či mají role obráceny? Vedle jako jedle.
Na trůnu sedí syn a/nebo dcera. Jak napovídá nadpis, budou prozatím v nízkém věku. Nebo aspoň malého vzrůstu, který je ve výjimečných případech v kontroverzi se stářím. Pochopitelně mám na mysli degenerativní onemocnění, které dnes ovšem vyloučíme, abychom si situaci jednak ulehčili a jednak ji zpřehlednili a dříve se dostali ke kořenu věci.
Je potřebné se zaměřit na příslušníky skupiny rodičů, kteří své potomky nadměrně ochraňují. Dále vynakládají energii, čas a úsilí, aby se měli dobře, pokud možno lépe než oni jako rodiče, když byli dětmi. Tady jejich plány a cíle ještě nekončí. O kus výše leží a přesněji trůní představa a cíl, aby se cítili lépe. Nejlépe co nejlépe. Ano, jejich záměr není úplně špatný, ale je záhodno vnímat i jeho rizika. Zajisté nám pomohou - jako jindy - konkrétní příklady.
Jestliže dítě ve škole něco rozbije, je sice řešeno a tzv. popotahováno, avšak osobní odpovědnost nesou rodiče a obecně zákonní zástupci. Jak se poté zachovají? Mávnou nad prohřeškem rukou? Bagatelizují ho? Mají více než dostatek peněz? Pak je situace z jejich pohledu snazší, věnují škole finanční prostředky a „je klid“. Ale jaký je stav kolem osobních vlastností dětí? Jaké jim předvádějí a odkazují poselství? Že se takřka vše dá získat prostřednictvím peněz? A jak vypadá morální stránka dění? No - žijeme v určitém typu společnosti, avšak neměli bychom znát a vyznávat také jiné hodnoty než bankovky, mince a vůbec majetek a materiální věci? Nad podobnými otázkami a problémy by se měl každý zamyslet. Lépe dříve než později. Uvedené úkony dělá především pro sebe sama, pro svůj budoucí život, který by nesporně chtěl mít úspěšný. Neměří se jen penězi a majetkem…
Děti převážně spoléhají na tzv. automatický průběh procesů. Od rodičů a jiných dospělých očekávají dokonalý servis, aby si mohly uspokojit všechny své potřeby a naplnit osobní cíle. Žel jiné je příliš nezajímají. Pokud se jim vše podloží pod nos a nemusejí prstem skoro ani hnout, jak budou trénovány na pozdější náročnou skutečnost? Nemluvě, kdyby se dostavily mimořádné podmínky. Leckdo v nich propadne. Často nějak nepoznává sám sebe. Jako kdyby se nějak rozklížil. Chybí mu schopnost rozhodování a akce. Neumí řídit svůj čas. Počíná si chaoticky. Co se s ním děje? Proč se mu nedaří? Doposud vše fungovalo. Jistě, ovšem v klidovém režimu a jen se silnou podporou rodičů, kteří za něj udělali takřka vše. Od domácích úkonů a povinností přes vysvětlování nepochopené školní látky až po tzv. žehlení průšvihů ve škole a jinde. Jejich potomek skoro nemusel hnout prstem. Leda po displeji…
