Článek
Patrně první reakcí bude, že se autor zbláznil. Kdo by se mohl těšit, aby šel k zubaři? Blbost. Byť ne možná prvního řádu. Zajisté se najdou jiné a větší. A mnohem horší a závažnější. Třeba liknavý přístup a neplnění slibů politiků po tragickém střeleckém představení na FF UK Praha. Dění kolem šetření střelby si nesporně zaslouží příslušný díl pozornosti.
Já se ale nenechám odradit od zubů a od jejich prohlédnutí ze strany věcně správného lékaře. Často se ukazuje, že kráčí o spíše psychologické aspekty než o zdravotní. Moje zkušenost mi napovídá, že se dá těšit nejméně ze dvou důvodů. První zní, že člověk si přímo u odborníka ověří, že postupuje správně. Jestliže preventivní návštěva dopadne dobře, tj. bez potíží, prožívá radost, uspokojení a hrdost. Navíc se jedná o potvrzení jím aplikované cesty. Konečně, právě zde si vyslechne větičku - „jen tak dál“. Nemluvě o ušetřených penězích za opravné zákroky.
Ve druhém pohledu poněkud sestoupíme a snížíme svoje požadavky a představy. Co se nám nabízí? Jednoduše se budeme těšit k zubaři proto, abychom měli návštěvu u něj co nejdříve za sebou. Tady vydávám osobní doporučení - zkuste se v čekárně a o něco později v křesle pod silně svítící lampou těšit na příští chvíle a na jejich obsah. Kdo si zvolí sladký zákusek v nedaleké cukrárně, výhled na kousek přírody, líbání s blízkou osobou, začtení se do zajímavé knihy, bude záležet na každém a na jeho individuální chuti a zaměření.
Do nedávného času jsem si myslel, že dvěma důvody jsem arzenál těšení vyčerpal. Na základě nových poznatků přidávám ještě dva. Kdybych měl začít méně příznivým, uvedu, že se budeme těšit, jak jde k zubaři někdo, koho moc nemusíme. Rozzlobil nás soused? Zakřičel na nás nadřízený? Cosi nám způsobil kolega? Dobře jim tak, že se musejí dostavit do zubní ordinace. A pokud si v hlavě vytvoříme obrázek, jak jim na křesle není příjemně, může škodolibá radost nejen vzniknout, ale také narůstat. Snažme se ji mít raději pod kontrolou!
Málokdo z laiků bude věřit, jak sem zasáhne či už zasahuje umělá inteligence. Stačí se seznámit s pokusem, kdy byla nakrmena mnoha údaji a poté měla rozhodnout řadu diagnosticky ne zcela jasných stavů kolem zubních kazů. Součástí zkoumaného vzorku byli začínající lékaři a starší, tj. velmi zkušení praktici. Jak se dalo čekat, kdo měl řadu roků praxe za sebou, při diagnostice obstál lépe. Jenže hlavní zpráva zní - umělá inteligence po napumpování velkého množství podkladů ve své přesnosti předstihla osoby s dlouholetou praxí.
Tady se dostáváme na malou křižovatku těšení. Řekněme, že doleva půjde jedinec, který se bude těšit, že jeho chrup bude dokonaleji než dosud zkontrolován a že například kazy budou odhaleny dříve. Jinak by se dalo napsat, že jejich řešení bude efektivnější, méně bolestné a zaplatí nižší částku. A směr doprava? V hlavě vybavené více než dostatečnou představivostí vzniká obraz, jak místo k zubaři vstoupí do automatizované ordinace. Křeslo v ní zůstává, avšak místo živého doktora na něj čeká buď sám robot nebo několik linek a táců s přístroji, které řídí PC jednotka na základě profesionálně sestaveného programu. Bystrá hlava pochopí, že než na nemluvný / asi ne však zcela tichý / stroj se člověk bude těšit k lidskému zubaři. Ale výrokem si nejsem jist. Součástí debaty se může stát, jde-li u zubů o užitečnější krok, než když za nás AI zpracuje domácí úkoly, slohovou práci, vyřeší projekt nebo „přinese“ hotové maturitní otázky.
