Článek
Budu se snažit navázat nit tam, kde byla z prostorových důvodů na krátkou dobu přetržena / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-kdo-je-kde-migrantem-118883 /.
Pohled číslo jedna - každý ať si laskavě zůstane v zemi, kde se narodil. Její vedení má do určité míry povinnost se o něj starat. Despotické vlády se starají příliš, jiné méně. Jako kdyby měla do jisté míry platit známá lidová průpovídka - „starej se sám o sebe“ a její „kolegyně“ - „co si kdo nadrobí, má si také sníst“.
Pohled číslo dva - každý se může rozhodnout, kde bude bydlet. Konečně, my si můžeme dát za cíl bydlet v Itálii nebo v Portugalsku a máme reálnou možnost, že se nám naše přání vyplní. Snad nikdo z Čechů si nepředstavuje, že tam bude žít z místních sociálních dávek. Nemám přehled, ale myslím si, že tam přejdou naši občané proto, aby si vydělali, případně uložili nabytý majetek do tamních nemovitostí atd. Nebo jen utekli před zimou? Či před zákonem?
Pohled číslo tři - migranti z jihu mají právo do Evropy přijít a požadovat velkorysou pomoc. Když se někdo z tamních místních seznámí, kolik z jejich národního bohatství si Evropané odvezli, ať již uvažujeme o využívání pracovní síly, nerostných surovin aj., po právu bude něco cítit, často zlobu, napětí, křivdu, nerovnost a nespravedlivé postupy. Proč by se mu nemělo pomoci? A je po morální stránce v pořádku žádat, aby se u nás choval slušně a jako na návštěvě, když se tam u nich naši předchůdci tak rozhodně nechovali? Nebo byli ohleduplnost sama?
Co můžeme zvolit jako konkrétní příklady? Třeba vleklé spory o tzv. národní poklady. Asi můžeme souhlasit, že pokud sem do Evropy dávní cestovatelé a milovníci dobrodružství přivezli na poučení a pobavení pár cizokrajných předmětů, žádná velká škoda se nestala. Máme ovšem docela dost velké problematické body. Jedná se o věci, které mají nevyčíslitelnou hodnotu, ať již budeme mluvit o rytinách, sochách, nádobách, špercích ad. Jak leckdo bude vědět, ze zámořských kolonií se odvážely často a ve velkých lodích. Část z nich bychom ještě dnes našli na dně moří a oceánů. Že není vše v naprostém pořádku, svědčí série omluv hlav evropských států řadě zemí v Africe a v Asii. Uvedené kroky jsou doprovázeny a někdy předcházeny vracením / repatriací / citovaných národních pokladů. Ještě že se k nim Evropané chovali pozorně a uctivě a neničili je, jako se stává v zásadně méně rozvinutých zemích. Tady se má na mysli třeba Irák a Afghánistán. Škody už nelze napravit. Odvrácenou stránkou je, že výrazně poklesne návštěvnost v části věhlasných evropských muzeí.
Nyní ještě slíbený pohled do ČR. Leckdo si na migraci a na migranty stěžuje, ale měl by si nejdříve provést porovnání s jinými zeměmi. Nemusí jezdit úplně dolů na jih Francie a pozorovat nejen tzv. alžírské a tuniské vlivy. Zajisté prospěje exkurze po předměstích vyhlášených francouzských měst. Konečně, může ušetřit a stačí vyrazit do nedaleké Bratislavy a Vídně, případně do sousední SRN. Než začneme mluvit o riziku migrace, bude užitečné se též zamyslet nad demografickými faktory. Již před dvaceti roky jsem slyšel, že pokud budou v USA přijata přísná opatření proti Hispáncům, zhroutí se sféra služeb. Myslím, že najdeme analogie se stavem občanů z Ukrajiny u nás. Drobní a střední pěstitelé ovoce a zeleniny by mohli vyprávět, jak těžce se jim žilo, když Ukrajinci před více než dvěma roky odešli domů, aby nastoupili do bojových jednotek. Zásadním argumentem je dramatický pokles porodnosti v ČR. Není těžké si představit, kam může vést fakt, že na českou ženu připadá pouze 1,4 dítěte.
Co sdělit na závěr. Než něco prohlásím a napíšu, bude dobré si zjistit a ověřit podklady a hned poté se zamyslet - co konkrétně budu dělat já sám!? Velkohubost a kritika je jedna věc a konkrétní prospěšné činy a osobní přínos druhá.
