Článek
Nedávno se mi podařilo na síti sítí zveřejnit pár poznámek a zkušeností kolem „problematiky mladé paní“. Ne vše se mi zdálo jasné a správně probíhající. Jak se dalo očekávat, objevily se jisté dozvuky. S několika bych se dnes rád svěřil. Třeba budou někomu k užitku.
Reakce první. Potkal jsem prodavačku, která nedávno odešla do důchodu. Jistě si ho zaslouží. Odpracovala ve prospěch státu 43 let, když sem započítáme též tzv. mateřskou dovolenou, která jí ve skutečnosti není, neboť je-li výchova a péče poctivě konána, je použitý pojem zcela nesprávný. Paní měla docela štěstí, neboť její potomci byli hodní. Vlastně se o štěstí moc psát nemusí, důvodem jejich dobrého chování byla promyšlená výchova. Na rozdíl od současných rodičů, kteří ve velkém podléhají nabídce moderních informačních a komunikačních technologií, se svým dětem věnovala. Každý den a dost dlouho. Četla pohádky, společně si vyprávěli, hodně jim vysvětlovala, jezdili a chodili na výlety atd. Pochopitelně skoro vždy za aktivního podílu manžela a otce dítěte. Užitečná kapitola.
Abych neodběhl od tématu, hned zveřejním její reakci. Uvedla, že být označena za mladou paní by jí sice mohlo lichotit, nicméně se na oslovující / převážně / autorky zlobí. Nejraději by jim doporučila, aby si při návštěvě její provozovny laskavě nasadily brýle. Jednak by snad viděly pravdu a přestaly ji tak titulovat. A jednak by si samy přečetly cenovky a nemusely by ji podrobovat tolika dotazům. Nemluvě, že na podané informace do několika vteřin zapomínají a ptají se znovu. Těžký úděl, že? V duchu nadpisu by se dalo napsat, že brýle by zde měly být v akci. Pochopitelně nikoli v reklamní a prodejní.
Reakce druhá. Pár mladíků diskutovalo, komu přesně náleží oslovení „slečna“. Zde by bylo záhodno se kompletně zastavit. Tak někdy brzo. Částečně se jim podařilo odlišit slečnu od mladé paní, ale nepředstavili dokonalý výsledek. Nemohli kupříkladu přijít na časovou hranici, do kdy by tak ženu měli oslovovat. A od kdy již nikoli. Nejvíce zaznívaly hranice jako 30 a 35 roků. Ještě že je neslyšely ženy! Myslím, že by jim dost vyčinily. Co si jako myslí? Ženy s věkem více pod 30 by asi nic neříkaly, pro ně jde ještě o dost vzdálený čas. Ale jejich o něco starší kolegyně by vznesly řadu námitek a připomínek. Dovedu si udělat obrázek, že by se klidně rozzlobily a častovaly by je jako neslušné, cucáky apod. Patrně i hůře. Tak trochu pozapomněly, jak se ony jako ne/dávno náctileté dívaly na diskotéce na někoho, komu bylo lehce nad dvacet. Možná si leckdo vzpomene na hlášky typu - „vrať se do hrobu“, „zase přišli ti rakváči“, „co tady dělá ten starej paprika?“, „měl by jít na akci s důchodci“ a jim blízké.
Reakce třetí. Hodně prý záleží, zda si žena bude brát brýle. Pokud vypadají hezky a slušivě, mohla by působit reprezentativně. Sežene-li je v akci, tj. za nižší cenu, bude radost ještě vyšší. Poměrně velká skupina žen si myslí, že brýle není správné nosit. Prý je činí staršími. Prostě připomínají věk. Pak snadněji přijdou o titul z titulku. Jenže poté se vystavují nepříjemným chvilkám. Směrem k sobě. Myslí se, že nekvalitně vidí, a proto někoho či něco přehlédnou. Klopýtnou, cosi našlápnou… A třeba se zraní. Jen aby nevypadaly starší. O řadě jiných trapných situací ani nepíšu. Stačí zmínit růst nejistoty, kterou málokdo snáší dobře. Proto se ledaskterá žena rozhodne, že se nošení brýlí podvolí. A části z nich se říká jako podle nadpisu i nadále. Ano, nezáleží pouze, co nosí, ale i jakým způsobem nosí… Některé si je mohou nasadit i pro případ, aby se v zrcadle pořádně viděly. Pak asi půjde o akci!
Zde bych jako dnešní závěr doplnil poznání od žen, které mají o dost vyšší než ideální hmotnost. Jejich finta zní - nestačí kilogramy navíc rafinovaně skrýt do oděvu. Účinnější je pohybovat se sebevědomě a hlavně důstojně. A chvat se kladně, slušně a mile. Jinak bych napsal - blížit se k profilu dámy.
