Článek
Jak se ukazuje, mladá paní je docela vděčné téma. Poskytuje rozpornosti a prostor k uvažování a debatování. Jestliže se chce někdo aktivně dostavit k volbám, musí si počkat na dosažení hranice osmnácti let věku. Aniž by se prověřovalo, je-li plně odpovědný za svoje slova, rozhodnutí a činy. A jestli se umí orientovat v nabídce slibů a kroků politických stran a hnutí. Leckdy ani neví, že stejně skoro nic se nesplní. Někteří si myslí, že vyskytují-li se často na moderních informačních kanálech a využívají moderních komunikačních technologií, tak všechno vědí a všemu rozumějí.
Zmínka o „volební hranici“ nepatří mezi samoúčelné. Podobně lze uvažovat o možnosti, aby člověk byl někam volen, od kdy se může stát aktivním uživatelem řidičského průkazu, docházet na filmové představení, které se označováno za nepřístupné, dále požívat rizikové návykové látky atd. Jen v případě mladé paní nám přesná časová hranice jaksi schází. Leckdo ji bere od oka, podobně jako zkušené kuchařky a cukrářky. Měli bychom tak závažnou záležitost ponechat na libovůli uživatelů a uživatelek? Povšimněme si, jak jsou lidé v některých směrech, procesech a ohledech přísní a akurátní, zatímco jindy je můžeme vnímat jako spíše liknavé, neodpovědné, podceňující, lehkověrné apod.
Již dříve jsem představil tři varianty, na něž jsem narazil po zveřejnění seriálu poznatků o mladé paní. Dovolím si chvilku pokračovat. Reakce čtvrtá. Jejím autorem je chlapec, který završuje v době povinné školní docházky první stupeň. Jeho doporučení zní - nosit s sebou jedny brýle navíc a v případě nesouhlasu s oslovením je osobě nabídnout. Tak se brýle znovu ocitnou v akci. Aniž by prve byly v akci zakoupeny. Zde vystupují jako prostředek, aby si autor/ka uvědomil/a, že časově přestřelil/a. Nebo se alespoň pozastavil/a a kriticky si probral/a, co vlastně bylo ústy vysloveno. Neocitlo se tam něco navíc? Odsud plynou dva dílčí závěry.
V prvním si zapamatujme, že je-li někdo o hodně mladší, ještě nemusí být o tolik roků neznalejší, přímo řečeno hloupější. Naopak, mezi dnešními lidmi, kteří vědí stále méně, protože nečtou a nevzdělávají se, ale neustále komentují, brzo začne vyčnívat. Ano - známá lidová zkušenost hovoří poměrně jasně - „jednooký králem mezi slepými“. Žel mu stačí prosté základy. Bez nadstavby! Tím silněji na něj slabší budou útočit, neboť jim nastavuje nepříjemné kritické zrcadlo. A ledaskdo se již mohl přesvědčit, jak jsou dětské výroky přesné a trefné. Tudíž i kritické, ostré, kruté a tnoucí.
A druhý? Přímo naváže na nadpis. Žijeme-li v rychlé současnosti, vidíme a slyšíme, jak se skoro vše zkracuje. Doba dojezdu dopravních spojů, vyřízení různých žádostí a především našich komunikačních aktů. Píšeme, že jsme v poho, přijedeme až odpo, zkracujeme oficiální a též zákonem dané pojmy, kupříkladu stavební spoření na stavebko, penzijní připojištění na penzijko, kruhovou křižovatku na kruhák či kruháč atd. Proč bychom nemohli ubrat slovo „mladá“? No a zejména tak konat u paní, kde je oprávněné se domnívat, že by ho opravdu přijímat a nosit neměla? Jestli si troufá, nechť si ho doplní sama. Třeba u někoho pochodí…
Co si sdělit na závěr? Mladá paní jako oslovení může přinášet potíže. A právě také přináší. Pochopitelně též její faktická existence. Třeba když danému titulu odporuje, případně ho vyžaduje, aby byl ve vztahu k ní užíván. Proto se můžeme postavit za rozumný požadavek, že než člověk cokoli vysloví, měl by si promyslet, o čem mluví, směrem ke komu, jaká je atmosféra, zda a nakolik se slova a věty hodí a též - jaký cíl si klade. Jaký pro sebe a jaký pro ostatní. Ne vždy budou v souladu. Myslím cíle i titul „mladá paní“.
