Článek
Kdybych se měl snažit o věcnost, aktuálnost a o vyšší přesnost, patrně bych uvedl - Mladí lidé, konzum a sociální sítě. Přesto jsem zvolil kousek ze slov moudrých osob. Pokud nahlédneme do historie, uvedené heslo se jimi táhne skoro jako pověstná červená nit. Na rozdíl od současného stavu na zmíněných sítích nejde o dezinformaci. Mnoho vládců se snažilo dát poddanému lidu jídlo v dostatku / „chléb“ / a povolit nějakou zábavu, při níž se zapomene na jsoucí - často neveselou - skutečnost / „hry“ /. Když se rozhlédnu kolem sebe, dnes se „nadřízeným“ - a mnohdy podle chování žel nadřazeným - daří dosahovat úspěchu. Lidé hodně jedí, pijí a neustále podléhají nabídce moderních informačních a komunikačních technologií. Forma úniku byla „úspěšně“ zvolena.
Před pár hodinami jsem zmínil rozhovor dvou starších žen. Mají ve svém životě už něco za sebou. Mj. odpracovaly přes třicet let ve prospěch našeho státu. Myslí na své dospělé děti a také na jejich děti. Jak už víme, prožily si zklamání, když měly v plánu se s nimi pobavit o stavu před volbami s cílem ujasnit si koho volit, aby se potomci měli lépe, nebo aspoň tak dobře jako doposud. Jenže překvapení v podobě „odmítnutí“ pokračovalo též v čase, kdy jsme znali výsledky a kolik mandátů kdo získal. Co se stalo?
Ani po zveřejnění se mladí do besedy se svými rodiči nehrnuli. Prý „to všechno jde mimo ně“ a „stejně nemůžou nic ovlivnit“ a „že ti nahoře si to udělají podle sebe“. Pochopitelně na jejich slovech zrnka pravdy najdeme. Já je chápu - mají děti, práci, starosti, úkoly, povinnosti - a chtějí mít klid. Nevím, jestli se moc pletu, ale jako kdyby opakovali přístupy svých pra/rodičů z doby tzv. normalizace. Odbouchám si, co je v práci nutné, na nic nemyslím, nedělám nic navíc, vyčkám pátku a zmizím na chatu! Než abych něco řešil, tak si buduji kousek něčeho svého. No - dnes již nebuduji, ale jsem na sociálních sítích.
Část mladých lidí ještě pamatuje dobu bez nich. Nebo zapomněli? Pokud jsou dnes již tak „daleko“, že se bez nich neobejdou a neumějí si život bez nich představit, jak budou za pár let vypadat jejich potomci? Oni mají před očima a kolem uší docela jiný příklad, než mívali rodiče. Jejich závislost na technologiích se jim stane žel přirozenou součástí života. Navíc je vše podtrženo relativně častým pokynem „dej pokoj“, „teď mě neruš“, „počkej chvíli“ a „teď nemám čas“ apod.
Zbývá se ptát - komu dnešní stav vyhovuje? Zcela jistě vzpomenutým nadřízeným a nadřazeným, o nichž už padla zmínka. Kdo z nich by neměl radost z „podřízených“ a podřazených, když spořádaně chodí do zaměstnání, nepáchají trestnou činnost, konzumují hodně jídla, pití a reklamy a nejsou ochotni a ani schopni jakékoli revolty? Také jedinci nahoře si přejí klid, raději zrovna klídek. Aby jim vládnutí šlo dobře. Stačí si povšimnout, jakých slov a výroků používají, jestliže se lidé objeví v ulicích. Myslím na svolané demonstraci, kde se obyčejní občané snaží vyjádřit svou nespokojenost. Kdo by je čekal od tak vzdělaných osob? Jakou o sobě dávají výpověď? Jak máme jejich signály číst?
Jaká se nabízí pomůcka? Mám jich ke zveřejnění více. K nim bych se chtěl dostat příště. Než se tak stane, mám námět k uvažování - jak zní definice ohně? Jak nám vymezení přírodního živlu pomůže lépe pochopit naši současnou situaci? A jde o užitečný směr přemítání?
