Článek
Možná jste si povšimli, že některé peněženky jsou menší, ba spíše malé, zatímco jiné klidně můžeme řadit mezi větší a velké. Podobně bychom mohli uvažovat o jejich barvách, přičemž světlejší a tzv. veselejší bychom nacházeli spíše u žen a slečen. Muži budou vlastnit nejčastěji tmavší úschovny pro své bankovky a mince.
Myslím, že za zaznamenání stojí příběh jednoho staršího pána, kterého jsem nedávno potkal. Zrovna jsem dlel v čekárně u lékaře. Snažím se, aby ono místo pro mě bylo výjimkou. Docela věřím názorům části lidí, že jak se člověk dostane do rukou lékařů, hned tak se z jejich spárů nedostane. Přesně nevím, ale konkrétní příklady se jistě najdou. Pán dorazil s berlemi a dost usilovně dýchal. Během chvilky zabral dost prostoru. Pomocné nástroje k chůzi, zimní bunda, taška, čepice, tím vším se nechal obklopit. Naštěstí nás nečekal vysoký počet, a tak prozatím nikomu nepřekážel. Sotva se vydýchal, vstoupila do dveří jedna starší paní. Hned se spolu zdravili. Z tónu a z tykání se dalo usuzovat, že se velmi dobře znají. O něco později jsem měl dojem, že spolu kdysi chodili do školy, možná do práce, neboť se vbrzku shodli na řadě dějů, ke kterým kdysi někde došlo.
Poté nastala krátká přestávka, když se v hlavních dveřích objevila zdravotní sestra. Provedla úkony, které se od ní očekávají, a zase zmizela. A staršího pána popadla druhá vlna líčení. Tentokrát začal se špatnou zprávou. Jak mu prý už tak dobře neslouží kolena, před pár dny doma upadl v prostoru mezi skříní a nějakou poličkou. Byl sám doma a hned mu bylo jasné, že je průšvih. Naštěstí si nic nezlomil, ale sám se nezvedne. Byl nucen čekat. Naštěstí nešlo o víc než jednu hodinu a kousek. Jak sám řekl, výjimečně se jeho bába vrátila z města včas a pomohla mu. Ještě že si stačila se svými kamarádkami vše povědět. Někdy jí „ty její srazy trvají i čtyři hodiny, hrozné, no ale zase je na chvíli od ní pokoj,“ mávl rukou.
Dopadl tehdy vcelku dobře. Náhle si vzpomněl, že asi o dva či tři měsíce dříve bylo o dost hůře. Potřeboval se dostat z města za bývalým kolegou do blízké vesnice. Jak již před řadou měsíců zjistil, jet na kole ho zatěžovalo méně než chodit. Proto se rozhodl pro bicykl. S obtížemi ho vyvedl ven, musel se o něj opírat. Chvilku popovídal se sousedem a chystal se naskočit. No, přesněji napsáno - spíše opatrně se na něj nasunout. Jenže svému úkonu nevěnoval patřičnou pozornost, mírně zavrávoral a přepadl. Soused se vyděsil, ale zachoval duchapřítomnost a přiskočil na pomoc. Málem se skoro strhnul. Má už věk!
A starý pán? V první chvíli se zdálo, že si nic nepolámal a vyvázne bez potíží. Náhle se však bolest ozvala. Nadpis začíná fungovat. Měl v kapse peněženku. Jak titulek napovídá, byla příliš tvrdá. Dodává, že jeho krásných 110 kilogramů spadlo na zem a peněženka se mu vrazila do stehna. Nastala krátká pauza a po ní zazněl poněkud dramatický dodatek - snad osm týdnů jsem tam měl velké modré fleky, hrůza! No - k nim došlo až později. Cestu do vedlejší vsi zvládnul, zastavil a úspěšně se dostal z kola na zem. Při návratu požádal kamaráda o pomoc při nastupování a dojel v pořádku. Větší bolesti a barevný doprovod přišly až poté. Leckdo už jistě slyšel o útrapách s naraženým „masem“, ne?
