Článek
Módní výstřelky a jejich nositelé jsou charakteristickým jevem ve všech dobách a etapách vývoje lidské společnosti a k jejich zjevování docházelo a bude docházet v každé generaci. Není úplně nesprávné mluvit dokonce o provokování a testování okolí. Mladí vždy do určité míry provokují starší, zkoušejí svět a lidi kolem sebe. Co kdo vydrží? A co už nikoli? Jak ne/bude reagovat?
Starší občané reagují většinou zdrženlivěji, jsou konzervativní, nevěří novým věcem, vzorům a provedením, ocitají se v zajetí různých předsudků atd. I proto vzniká napětí, nepochopení, spory, hádky a nakonec konflikty. Tradičně v časech dospívání. Ovšem i později. Jak svědčí rodičovské hlášky typu - „co sis to vzala na sebe, zapomněla jsi, že už jsi máma od dětí?“, „co to prosím tě máš na sobě, co řeknou lidi?“ atd. Protože mnozí neumějí správně komunikovat, průběh nebývá pokaždé pouze klidný a konstruktivní, zato dopady patří k neveselým, smutným a občas i k tragickým. Řekl bych, že lepší investicí leckdy bude naučit se komunikovat skutečně na úrovni než s nízkou finanční ostražitostí často navštěvovat či dokonce brát útokem místa prodeje oděvních součástek.
Když více zaostříme svoji pozornost, můžeme módní výstřelky zaznamenat také u části starších, a nejen pracovníků a pracovnic. Na rozdíl od mladších svoji identitu už zpravidla nehledají, ale vyloučit danou možnost nelze, zejména v tradičních bilančních obdobích. Pravděpodobně ji našli, ale příčina módění může vězet jinde. Spíše s identitou nejsou úplně spokojeni a leckdy chtějí vypadat na někoho jiného. Nezřídka mají rovněž v úmyslu upozornit, že se ještě necítí a nevypadají staří a že mohou mladším směle konkurovat, ať již barvami, střihem, značkami a/nebo faktem, že jsou ochotni dát za strojení dost peněz. Jako by chtěli dát mladšímu okolí najevo, že si více vydělají, jsou „lepší“ a v konkurenčním boji je pořád ještě spláchnou. Postoje okolí bývají všelijaké. Ne vždy reflektují reálný stav! Člověk si něco myslí, ale skutečnost může být jiná.
Jejich krok nelze hodnotit jako jednoznačně dobrý nebo špatný. Vždy záleží na konkrétním člověku a na daném místě, na souvislostech, zvyklostech a místních tradicích a zvycích. Někde pomůže, třeba zvýšit vážnost a sebevědomí, zlepšit pocit, zaujmout klienty a získat je, přispět k tzv. zapadnutí mezi ostatní apod. Avšak jinde spíše uškodí nebo aspoň nepůsobí vhodně a nositele v očích diváků a hodnotitelů zneváží a dokonce zesměšní. Je asi pravdou, že některé druhy oblečení se pro pracovníky určitého věku / už / nehodí. Proto nás napadnou slova jako zoufalec, blázen, zamrzlý apod. Konkrétně půjde o hlášky jako - „myslí si, že je pořád mladá, nebo co?“, „dědek starý, do čeho se to oblékl, vždyť…“ a mohli bychom pokračovat. Obecně jde o věc vkusu a také soudnosti.
Pozor ještě na další prvky. Ne vše, co je na povrchu, je takové uvnitř. Oblečení a zdobení by se neměla přikládat vyšší váha a důležitost, než ve skutečnosti mají. Kdo se vymyká svým oblečením tzv. průměru, nemusí být špatnou osobností a naopak, kdo je oblečen konvenčně a tzv. v pořádku, může být názorově, morálně a jinak poněkud posunut, pochopitelně i tzv. nežádoucím směrem. Opět se vyjevují dotazy. Jaké jsou skutečné cíle jedince? Co o nich ví nositel/ka oblečení? Co z nich znají ostatní? Jaké nám dává znamení? Co a koho dohání a napodobuje? Jak často kráčí o jiné cíle než vyvolat první dojem? Tak moc se o něj snažíme, byť je většinou nepravdivý a pokaždé neúplný. Je však známou prověřenou pravdou, že podruhé ho již neuděláme. Jedni po něj vykonají mnoho, druzí méně, třetí skoro nic a čtvrtí o něm ani nevědí…
Zvláštní místo mají trvalé zásahy. Zatímco oblečení a účes lze změnit za relativně krátkou dobu, zásahy jako tetování a podobné změny na těle jsou dlouhodobějšího až trvalého rázu. Mladí většinou dále než na odpoledne nebo další den nemyslí a s tím vyšší vážností by si měli pokládat následující otázky. Je daný prvek pro mě opravdu nezbytný? Co díky němu získám? A co ztratím? V čem mě podporuje? V čem mě omezí? Koho chci ve skutečnosti zaujmout a ovlivnit? Chci zasáhnout a poznamenat své tělo na dlouhá léta a dokonce na celý život? Vyplatí se uvažovaný krok, když jeho důvody za několik měsíců a let patrně pominou? Na čem mi více záleží - na sobě nebo na názorech ostatních, jak mě vidí? A tak by se dalo pokračovat. V jaké míře podléháte módním výstřelkům?
