Článek
K dnešku máme již dost zážitků z letních procesů. Docela bych se vsadil, že najdeme osoby, které se již těší na jakýkoli a hlavně podzimní pokles teplot. Proč se mají smažit? Někdy bývá teplo tak dlouho, že skoro ani nejde najít vhodné chladnější místo. Kupříkladu ani park jeho požadavky a přání není schopen naplnit. Též v něm panuje horko a listy se ani nehnou. Kéž by přišla noc. Jenže ani ona nepřináší zásadní pokles. Je totiž tropická! Lepkavost sama…
Někdy se lidé přou, kdo má během léta nejhorší pozici. Jde o jedince v zaměstnání? Tady můžeme částečně souhlasit. Vládne-li venku vysoká teplota, hůře se člověk soustředí. Napadají ho různé záminky, aby kancelář či dílnu opustil, leč až na výjimky tak nelze konat. Jinak by hrozil trest. Nebo pobyt v horku mimo budovu! Leckdo se ještě rád brzo vrátí. A glosuje stav slovy: „Tady to je strašný, dámy a pánové, ale venku je to hrůza.“ Někdo přidá radu, aby si před odchodem namočili oděv. Vedro vláhu sice brzo vysaje, ale i pár minut relativní pohody se hodí. A ještě jeden námět - zkusme stav zvýšených teplot brát jako výzvu ke zvýšení osobní tolerance.
Nezapomeňme na rozdíly ve výkonu práce. Na úřadu je podle úředníků nedýchatelno, avšak jak by se na jejich výroky dívali jedinci, kteří pracují venku? Napadají mě třeba asfaltéři. Sám jsem kdysi kolem nich projížděl. Nejdříve jsme stáli ve frontě před semaforem. Horko bylo tak vysoké, že jsem nad čerstvě položeným asfaltem spatřil cosi jako fatu morganu. Byli do půli těla vysvlečeni. Kůže velmi tmavá. Nikoli etnicky. Kdo by s nimi měnil? Vlivem druhu práce se jistě dostávali nad 40 stupňů. Ne všude je možné si práci nějak rozložit. Ale jeví se mi rozumné, že vedení vyhoví lidem, aby začali dříve, dali si delší polední pauzu a pokračovali později než jindy. Přesto rovněž zde se ukazují zřejmé nevýhody. K nim se ještě dostaneme.
Nejvíce ohroženou kategorií ve velkých letních teplech jsou zřejmě staří lidé s méně funkčními procesy v těle, kteří se již nedokážou tak účinně bránit a přizpůsobovat. Navíc neprojevují ochotu pravidelně doplňovat tekutiny. Sám vím svoje. Dospělí jako jejich potomci je často marně přesvědčují, aby se napili. Mezi obvyklé reakce patří odpovědi jako - „nemám žízeň“, „už jsem se napil“, „pil jsem nedávno“, „nebudu se furt šourat na záchod“, „neotravuj s tím pořád“ apod. Jak se stává, senioři jsou v uvedené položce neposlušní a mladší na ně někdy zvyšují hlas. Co se vyřeší? Jaký je posun?
Dále kráčí o děti ve školách, protože zpravidla příliš nedodržují pitný režim, jenž kdysi fungující automat na sladkou limonádu zcela určitě nevyřešil. Dnes si ji žáci nosí z blízkého obchodu, což není optimálním řešením. Avšak napít se z kohoutku ve třídě a/nebo na záchodě není přece in. Ještě by se ostatní dotyčnému žákovi či žákyni vysmáli. Už tak má potíže udržet si odpovídající pozici ve školní třídě. Kdo ví, zda by ho někdo nenatočil a hustý výtvor nepověsil na některou ze sociálních sítí! Ach, jak jen poděkovat moderním vymoženostem?
V neposlední řadě jde o dopady na osoby, které požívají alkohol, chtějí zahnat pocit žízně a neuvědomují si, že vlivem tepla alkohol působí dříve a silněji. Když samy nebudou mít dobrý nápad si ho doplnit o obyčejnou vodu, možná by jim někdo mohl poradit. Je však otázkou, zda si nechají pár slov od někoho doporučit. Ony přece všechno ví a ať je nikdo neotravuje a nepoučuje. Dopady se tak násobí a těžko je budeme považovat za kladné.
