Článek
První pohled vypadá docela příznivě. Na trénink fotbalových nadějí se sjíždí docela dost chlapců. Kdo se zadívá pozorněji, již za krátkou chvíli zjistí určitou nesrovnalost. Myslím vzhledem k minulým dobám. Tehdy se většinou dopravovali na vlastních jízdních kolech, případně po svých hbitě přibíhali, jak se na trénink těšili. Dnes přijíždějí do jednoho v autech svých rodičů. Právě matky a otcové jim slouží jako osobní řidiči. Možná tady leží jeden z důvodů, proč mají tak málo času. Byť sami pěšky nechodí a na takřka všechna místa se přepravují motorizovaně. Tolik ho ušetří, a přece ho nemají.
Obrátíme svůj obličej a mysl kladným směrem a pochválíme chlapce, že se dostavili a chtějí sportovat. Nejde dnes o úplnou samozřejmost. Většina dětí podlehne pestrým nabídkám a lákavým možnostem moderních informačních a komunikačních technologií. Podle jejich názoru, k němuž došly samy nebo sem byly dovedeny svými elektronickými vzory, se skutečný život odehrává na displeji. Nikoli při učení ve třídě, při pomáhání doma atd., kde se jedná o spíše otravnou činnost.
Když se pobavíte s hráčem, dozvíte se řadu zajímavých poznatků a souvislostí. Třeba jak je hrdý na svou tělesnou kondici. Zatímco jiní nic nedělají a leží u přístrojů, on se převlékne a maká na hřišti. Až se zpotí! Zdá se správné ho ocenit. Jenže pak přijde pár dotazů, díky nimž se odhalí poněkud posunutá skutečnost. Za kolik uběhne kilometr? Na pár vteřin se zarazí, musí si vzpomenout. Pak sebevědomě udává čas kolem 4:30. Je dobré, že ho uběhne. Na druhé straně nekráčí o mimořádný výkon. Za mírnou pozornost by stál, pokud by měl hodnotu o celou minutu lepší. Ani tak ještě nic vynikajícího. Jen dobrého. Ne velmi.
Poté zjišťování podkladů pokračuje. Zjistí se, že tu mají pouze obyčejné podmínky, neboť jsou vesnickým oddílem. Ne ovšem ledajakým. Až na výjimky se zde scházejí kluci z nedalekého většího města. Proč jezdí sem? Město je známo hned několika fotbalovými kluby pro mládež. Údajně v nich není místo. Z jiného zdroje, který bych označil jako spolehlivý, pochází informace, že místní mladí hráči nemají úroveň, aby v nich mohli trénovat. Natož hrát. A pravidelně! Ano, systém je nastaven spravedlivě. Kdo není ve městě dobrý a perspektivní, je přesunut sem. Na jakousi farmu. Tak jsme zvyklí pojmenovávat odkládací zařízení pro hráče, kteří nedosahují odpovídající úrovně. Doplním, že nejčastěji bývá termín používán v NHL. Též část českých hokejistů na nich působí.
Nyní se vlastně vysvětluje, proč je námi sledovaný chlapec tak pomalý v běhu. Na vesnici slabý výkon stačí, ve městě by nepochodil. Místní laťka je pro něj dobrá, vhodná a přiměřená. Takže bychom ho mohli pochválit. Za prvé - účelně využívá osobního čas. Za druhé - nekoná nic negativního, kde mě napadá vymýšlení a praktikování slovních útoků na mladší a slabší děti. Zde by se leccos dalo naplánovat, neboť fotbalista je již v závěru doby povinné školní docházky. Za třetí - nedopouští se kroků jako zastrašování dětí, kdy se jim zmiňuje o čertech a zlých mužích či ženách, nevyhrožuje jim odebráním jejich předmětů atd. Za čtvrté - je poněkud omezena fáze konání s názvem - experimentování s návykovými látkami. Ne však vyloučena! Za páté - dalo by se uvažovat o páchání drobné trestné činnosti. Fotbal vystupuje jako preventivní element.
Jenže se objevují stinné stránky. Nezapomínejme proto na známou a platnou životní tezi - „není všechno zlato, co se třpytí. Jak jsem dopátral u jiné dospělé osoby, mladý muž je šikovný a údajně kromě kopání do míče stihne i část zveřejněné záporné palety. Prý prozatím. Laik by poznamenal, že snad ho fotbal udrží na správné cestě. Od expertů na duševní procesy lidí získáme jasnější a věcnější podklad - musí se držet především on sám. Není malé dítě. Věk dospívání s sebou kromě možností širšího rozletu přináší rovněž vyšší porci osobní odpovědnosti. Snad jí bude mít více, než za kolik běhá kilometr.
