Článek
Mít nejlepší rodiče se ukazuje jako významná věc, ba přímo se jedná o kapitál. Jestliže bude do dětí vložen v přiměřeném množství, mají zvýšenou šanci prožít kvalitní dětství, a ještě mít lepší předpoklady pro pozdější spokojený život, ať již uvažujeme v osobních, rodinných a pracovních oblastech a hranicích. Namátkou vzpomenu, že jim rodiče mají dávat najevo svou lásku a současně pevnost, neměli by používat žádné formy násilí, naopak jim ponechávat přiměřenou volnost a svobodu spolu s jasnými pravidly a dohledem. A ještě bych připojil, aby svým dětem - nejlépe denně - četli a osobně a přímo komunikovali. Od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí máme k použití jasné zprávy, o kolik se zvyšují jejich manévrovací možnosti v pozdějším životě.
Také nedávno se hovořilo v duchu nadpisu. Po několika minutách se ukáže, jak byla poznámka myšlena. Ano, opravdu jde o nejlepší rodiče, ovšem pouze pro dítě, které se na věci a procesy dívá zcela jinak. Návěstím je, že „nejlepší učitel je ten, který nedává testy, moc neučí a neprudí“. Vyjádřily by se tak děti také o svém trenérovi sportovního oddílu či o vedoucí zájmového kroužku?
Když se obecně podíváme na děje v dětských hlavách, zjistili bychom, že až na výjimky bývají nejlepšími rodiči jejich matky a otcové. Až ve vyšším věku si začínají uvědomovat, že se v jejich chování nacházejí určité chyby. Řekněme, že by se mohlo jednat o období několik desítek měsíců po nástupu povinné školní docházky. Od výše zmíněných specialistů máme k dispozici výrok, že začínají své rodiče trochu sundávat z pomyslného piedestalu, tj. už je nevidí jako ideální, všemohoucí a schopné všechno zařídit. Uvedená tendence se posiluje směrem k rokům dospívání a neustále se prohlubuje. Ukazuje se, jak dramatický je proces, na jehož konci bývá postoj náctiletých - „tak nemožní rodiče, jak jen mohou být, tak slepí a hloupí?“, přičemž v praxi bychom měli počítat s méně slušnými výrazy. Jistě není nutné je sem přikládat. Mnoho lidí je bude znát z vlastní rodiny.
Často se prokáže, že kráčí o poruchy na komunikačních kanálech, pokud bych měl použít mírně vyššího pojmenování stavu. A opravdu, kdyby se všem zúčastněným podařilo vykonat důležitý posun v osvojení potřebných sociálních a komunikačních dovedností, na většině míst by bylo lépe a příjemněji. A kolik by se ušetřilo vypjatých situací! O dopadech na nervovou soustavu a pocity ani nemluvě. Jen si vzpomeňme, jak se nám dospělým proměňují nálady, když pubertální potomci přijdou, jsou s námi, objeví se potíže a posléze odcházejí. Zpravidla jde o proces, kdy se z klidu dříve narození dostávají do napětí, později do zloby a až hněvu a vzteku. Následně se jim uleví, když se za výrazně mladšími zavřou dveře. Kolik minut kdo spotřebuje na vydýchání? Úleva je však často brzo doplněna o nejistotu a pochybnosti, co se kde děje.
Nejlepší rodiče a aktuální a logická otázka zní - lze se prokázat nějakými měřenými elementy? Mohlo by se mluvit o kapesném. Ale je jeho výše odrazem lásky, péče a kvality vztahu? Jistě nikoli. Chudé dítě bez pravidelného rodičovského přispívání může mít pocit mnohem lepších vztahů než jeho spolužák, který doma nemá moc prostoru, ale je zahrnován docela velkými částkami. Zásadním kritériem nemusí být ani počet a délka výletů. Jet někam daleko, aby se tam dítě nudilo, není přece optimum. O co lepší by bylo promyslet zajímavou procházku do blízkého okolí, kde by se dala vymyslet hra, připomenout skoro zapadlou pověst o někom či o něčem a akci zakončit u skalní jeskyně, která láká a zároveň nabízí riziko a adrenalin. Pokud se děti najedí z místních zdrojů jako třeba maliny a ostružiny a vrátí se unavené a trochu špinavé, budou patrně spokojenější než po řadě hodin v autě, byť ho vnímáme jako velmi pohodlné.
