Článek
Jednalo se o situaci, kdy ze školy odcházel muž, který se měl na vedení dostavit v souvislosti s ne zrovna příznivým prospěchem své dcery. Pro vyprovázející osobu se jednalo o jasnou informaci, že nemusí poskytovat doprovod k východu. Tím může ušetřit kousek času. Pouze bude stačit se za chvilku z okna kanceláře podívat, jestli se muž dostal na prostranství před školní budovu. Co kdyby měl nějaké postranní úmysly? Člověk nikdy neví. Doba je zlá. Jak nám prozíravě napovídá známá lidová pobídka - „důvěřuj, ale prověřuj“. Měli bychom ji ctít. Zejména po několika negativních až tragických případech ve školním prostředí.
Tehdy bylo možné ještě něco zaslechnout. A ani naposledy - zněl mužův dodatek. Chtěl jím naznačit, že uspořádání kolem dítěte vnímá a uznává, že nepatří mezi snadné procesy. Ve vzpomenutém čase se na vlastní smysly přesvědčoval o platnosti výroku - „malé děti - malé starosti a velké děti - velké starosti“. Jak bylo mezi příslušníky pedagogického sboru známo, měl dost velkou pravdu. Jeho misí se v budoucnu uskuteční ještě několik. Co bude po ukončení doby povinné školní docházky následovat, si nikdo netroufal odhadovat. A pokoušet se přesně - už vůbec ne.
My se nad tezí z nadpisu můžeme zamyslet ještě v dalších spojitostech a ohledech. Svým prohlášením může myslet, že nepotřebuje vodit za ručičku, tj. detailně usměrňovat. Leckdo se - často právem - zlobí, pokud chceme upozorňovat na jeho sníženou samostatnost. On je přece o dost lepší, než si my myslíme a než jsme přesvědčeni. Ne vždy nám ale může svoje poznatky a schopnosti předvést, natož v plné šíři. Je otázkou, zda by všichni „zájemci“ měli dostat příležitost. Důvěra je velmi křehká „věc“.
Kdo by se nad celou oblastí chtěl více zamyslet, je v nabídce známé heslo - „první vyhrání z kapsy vyhání“. Ledaskdo by našel konkrétní příklady, které by se tu mohly hodit. Třeba jak si při první návštěvě, akci či zkoušce pomyslel, že cesta bude snadná. Až když s posunem času pochopil, v čem se nachází podstata a kde vězí určité prvky a „zrady“, seznal, že úsloví opravdu platí. Místo dřívějšího rozletu dnes pociťuje určitý odstup. A především „opatrnost“ místo nabubřelosti, arogance a zvýšeného sebevědomí.
Hodně bude záležet na použitém tónu. Jeví se nám jako klidný? Máme ho spíše za poněkud nazlobený? Je vůbec náš dojem správný? Ale pozor - my na něj máme právo. Nikde neexistuje cosi jako tabulka dojmů v daném smyslu a směru. Opět bychom se mohli a měli odvolat na uplatňování individuálních přístupů. A vhodné příklady najdeme všude kolem sebe. Třeba jak se komu kdo a co ne/líbí. Aniž by pokaždé věděl proč!
Někdo by mohl poukázat na fakt, že svým několikerým výskytem dává najevo, že se nám jako jedinci a/nebo instituci trochu přiblížil. Konečně, vícekrát se v dějinách lidstva stalo, že se někdo vyskytoval poblíž určitých osob, funkcionářů a událostí, až část jejich vlivu a někdy i lesku dopadla na něj. Můžeme zde použít příměr - splynutí s davem.
Na závěr uvedu, že se zvýšenou pravděpodobností bude vhodné se pozastavit též nad oblastí trávení volného času a dovolenkových pobytů. Část osob si zvykla na určitá prostředí, kde se cítí poměrně dobře. Znají se s místním personálem, obdivují se okolní přírodě a pamětihodnostem, chutná jim tamější krmě a pitivo, a tak pro ně platí stejné označení jako pro otce z počátku zamyšlení včetně jeho dodatku. Nejsem tu poprvé… ani naposledy. Naše pocity se tak mohou vydat oběma směry. Možná jich bude více. A ne poprvé!
