Článek
Myslím, že se jedná o větu či o prohlášení, na které hned tak nenarazíme. Bude jí jako pověstného šafránu. Naopak kdo by svou situaci hodnotil jako dobrou a dokonce ji chválil, asi upadne do podezření. Tak se v našich teritoriích nepostupuje. Tradice je nadávat.
Kdo se rozhlédne a spíše zaposlouchá kolem sebe, nejspíše bude registrovat nářky, stížnosti, lamentace a kritické zmínky. Mohl by následovat seznam osob, elementů, předmětů a dění, jichž by se slova týkala. Leckdo by přidal konkrétní příklady. Třeba jak se zpozdil jeho dopravní spoj a on se někam dopravil se zpožděním. Jiný přišel do místního obchodu, kde měla podle letáku probíhat tzv. akce. Jenže oni zboží neměli. Tolik se těšil, ale dopadl špatně. Hned bylo na koho a na co nadávat. Jindy by došlo na nepříjemnosti v zaměstnání. Třeba jak kolega donáší, případně si přisvojuje výsledky práce jiných atd. Nebo se doma říznul, když krájel zeleninu. Sami leccos známe a můžeme dosavadní výčet obohatit.
Co mě inspirovalo k dnešním řádkům. Uvedu dva zdroje. Prvním je kniha - Dívky, které přežily Sibiř - Anna Herbichová/ 256 s. /. Není jediná svého druhu, s níž jsem se seznámil a leccos se dozvěděl o jistém východním teritoriu. My třeba trochu známe příběh A. Navalného, jak stál v opozici vůči svému / ? / prezidentovi. Dozvěděli jsme se, jak byl otráven, léčen v SRN a po zlepšení stavu nakonec přicestoval do své rodné země. Riskoval, že bude zajat. Což se stalo. Pak se ve zprávách objevila informace, jak byl dopraven do trestanecké kolonie kdesi na severu. Detaily neznáme. Moje doporučení zní - přečtěte si uvedenou knihu. Nevím, která slova bych použil jako charakteristická, abych popsal tamější podmínky. A také důvody zřízení objektu a držení lidí tam, aniž by ještě existovaly patřičné důvody. V příbězích žen jsou popsány nejen nelidské / tady nejsem přesný, jde právě že o lidské prvky a přístupy / podmínky, ale zmiňují se též psychologické aspekty. Jmenovitě moc, vliv, korupce, závist ad. a jejich nezvládnutí.
Vidím jako užitečné se s vyprávěním starých žen seznámit. Pak nás napadne, že kdo zaslechne něco o obtížných až o mimořádných podmínkách, měl by se možná stydět, jakými malichernostmi se trápí. Není žádnou nadsázkou použít pojmy jako utrpení, bída, ponižování, násilí, ztráta důstojnosti. Kupříkladu během dlouhých přesunů ve vagonech pro dobytek, kde se ani v silném mrazu netopilo, stěží šlo vykonat nutnou potřebu, samozřejmě za nuceného dohledu desítek lidí, hladových, žíznivých, špinavých, zoufalých, bezmocných, vysílených… ale opravdu, ne jen slabě jako leckdo dnes. Nemluvě o těžké práci, která probíhala v náročných podmínkách, s primitivními nástroji a byla tvrdě normována.
Na závěr jsem jako druhý zdroj připravil několik ustálených životních postřehů a moudrostí. Kupříkladu - „byl bit jak žito“. Další - „mluviti stříbro, mlčeti zlato“. Jedno je obrazem tehdejšího reálného stavu, druhé vystupuje jako doporučení, které ani není nutno vyslovovat. Obě platily. Naopak verze - „kdo seje vítr, sklízí bouři“ a „kdo uteče, ten vyhraje“ se ukázaly jako neplatící. Viníci nebyli až na výjimky dodnes potrestáni a jedince při pokusu o útěk dostihla hlídka se psy, všichni podstatně lépe živeni než trestanci. Pokud nebyl uprchlík roztrhán na místě, byl zbit a umístěn v táboře na viditelné místo. Ostatní byli nuceni přihlížet, jak umírá, případně jak je uklován a pozřen hladovými ptáky či potulnými vlky.
PS: skutečně je dnes nač si stěžovat?
