Článek
Mnoho lidí během svého života prožije relativně dlouhou řadu adventních období. Přesto nemají přesnější představu, oč se zde jedná. Já se nepovažuji za dostatečně vybavenou osobu, abych podal hlubší a přesný výklad. Nechal bych ho na moudřejších osobách, především pokud jsou nějak spojeny s náboženskými zvyklostmi, rituály a institucemi. Prozatím nám stačí slovo příchod a záznam, že s ním jsou spojeny čtyři týdny před Vánoci. Kdo by si myslel, že jsem příliš na slovech šetřil, doplním ještě věnec, svíčky, půst atd. Málokdo ovšem ví, že s uvedeným časem je spojeno též dobrovolnictví.
Klasickým obrazem adventního kalendáře bývá poněkud rozměrnější a na rozdíl od novin a školních sešitů tvrdší papírový předmět, který obsahuje konkrétní počet okének. Za nimi se s nejvyšší pravděpodobností skrývají malé sladkosti, nejčastěji kousky čokolády.
Možná by někdo mohl mít jiný nápad a schovat sem obrázky aut, záběrů na letní moře, na zimní zasněžené hory, napadají mě též motocykly a všelijaké druhy a podoby zvířat. Ba, mohou se za nimi skrývat významné osobnosti našich či světových dějin. Případně též hezké ženy a pohlední muži, že? Nebo papírky s názvy míst rodinných dovolených. Já bych celou oblast ještě více posunul. Co kdyby se v nich ocitla přání? Mohlo by jít o vložené prvky a poznámky od blízkých osob. Třeba babička by sem uvedla, že by si přála, aby ji vnoučata častěji navštěvovala. Ráda by si s nimi popovídala. Zdá se, že jí nějak unikají. Dědeček by od pomyslného Ježíška potřeboval nové kleště na péči o ovocné stromy atd. Rodiče by chtěli, aby jim nadřízený zvýšil plat…
A ještě by mohl známé světlo světa spatřit nápad, že bude obsahovat plán akcí. Nebojte se, nemusí tam být pro každý den běžné předvánoční zadání jako uklízení, vaření, pečení a smažení. Pak bychom si představili, s jakou radostí člověk okénko otevírá, že? Nebo by ho též mělo na starost dítě? Možná by právě ono mohlo mít radost, že může dospělým rozdávat úkoly? Stane se pro něj výhodou, že na něj rodiče nebudou mít čas? Nebo se rozesmutní, když spatří úkol, který i podle jeho mínění bude časově náročný? Pak si uvědomí, že mu matka ani otec večer nepřečtou pohádku. Čím jiným onu dobu vyplní? Obraz zřejmě lehce uhodneme.
Pokusím se představit další verzi. Zní - kam bychom se který den adventního času mohli jít podívat. Třeba vzít nějaké jídelní zbytky a vypravit se pár set metrů za hranici města a nabídnout je zvířátkům. Nebo se odvážit až do lesa. Blízkou variantou se může stát - koho bychom mohli navštívit? A co prospěšného by se pro něj dalo vykonat? S čím bychom mu mohli pomoci? Někdy se stačí pouze zeptat. Nemusíme nic vnucovat, jak se občas stává. Leckdy se ukáže, že vlastně nic věcného nepotřebuje, ale pro něj má hodnotu, že se o něho někdo zajímá, povšimne si ho, věnuje mu čas a pozornost. Jen by chvíle setkání neměla trvat pouhých pár vteřin a vyznívat křečovitě, nervózně a uspěchaně. Vůbec nemusí jít pouze o blízké osoby, byť k nim leckdy za celý rok cítíme jistý dluh.
Hlavním posláním by se mělo stát, aby se učinilo co nejvíce kladných kroků a lidé z nich měli opravdovou radost. Třeba někomu poděkovat za jeho celoroční úsilí, za lásku, podporu, obětavost a přejícnost atd. Zkusme se na chvíli zastavit a popřemýšlet, jestli náhodou by pro nás šlo o docela zajímavý směr činnosti. Po pocitu užitečnosti přece touží každý člověk…
Netradiční adventní kalendář by na sebe mohl vzít pár jiných podob. Tak třeba by mohl obsahovat pokyny ke cvičení v tělesné a duševní rovině, které je nepochybně přínosem. Mohlo by jít o přípravu na přijetí novoročního předsevzetí, jež přijímá mnoho lidí, ale velmi málo jich je dotáhne do praktické podoby. Jak si ostatně za pár týdnů sdělíme.
