Článek
Leckoho napadne, že dnešní název - samozřejmě kromě závorky - hodně připomíná známé dílo, jmenovitě dávnější TV seriál. Mnozí se při něm dobře pobavili, byť si jistě povšimli, že část v něm předkládaných situací se jich v dost velkém rozsahu týká. Proto nejen oni si kladou logickou otázku - jak vlastně normální rodina vypadá.
Uvedený dotaz jsem si během svého života položil vícekrát. Naposledy v souvislosti s tragickými událostmi před vánočními svátky v Praze. Po vypuštění informace, odkud se mladý vrah vydal na cestu do hlavního města, se do obce nedaleko města Kladna vypravili zástupci médií. Ponechám stranou, kráčelo-li o dobrý nápad a užitečný čin. V každém případě jsme na obrázcích na internetu spatřili docela nový dům. Poté jsme si mohli přečíst vyjádření a hodnocení pár místních občanů. Hrůzným činem mladého muže byli otřeseni a shodovali se, že šlo o normální rodinu. V onu chvíli mi zatrnulo. Máme snad čekat od kohokoli ve svém okolí, kdo se projevuje normálně, že by po nás mohl začít střílet? Děkuji pěkně. Nebo byli tamější občané pod tíhou situace a neměli plně pod kontrolou, co publikují? Anebo si sběrači podkladů vše přibarvili, aby nám nezúčastněným předložili tzv. lepší informace? Vše je možné.
Když se rozhlédneme po svém okolí, skoro všichni by mohli ukázat a dokonce jmenovat jedince, který se jim zdá „posunutý“, tj. vymykající se jakémusi průměru, který však není definován. Nebo ne zcela přesně. Konečně, sami víme, jak na nás průměry působí. Kolik je průměrný příjem českého pracovníka? Kolik alkoholu vypije průměrný občan? Kolik najezdí kilometrů autem? Kolik spořádá masa? Jaká je průměrná útrata za vánoční dárky? A dalo by se nějakou dobu pokračovat. Myslím, že se tu dostaneme do diskusí, co by ještě normální bylo a co již ne. Nejde o naši chybu. Také příslušní odborníci nad onou záležitostí sedí, dumají a diskutují. Matematické a statistické průměry se sem včleňují dost obtížně. Nicméně v určitém rozsahu nám pomáhají k lepšímu pochopení stavu a procesu.
Jestliže bychom od vzpomenutého „posunutého“ spoluobčana jakousi negativní událost přece jenom čekali, nešlo by o překvapení. Ale jak ji můžeme předvídat o tzv. normálních, dobře a vyrovnaně se chovajících? Že by se nám zde rýsovala záhada? Nikoli, pouze máme méně vědomostí, znalostí, dovedností, zkušeností a schopností, než by bylo žádoucí nebo lépe optimální. Dokonale vybaveni a vyzbrojeni nebudeme nikdy. Přesto by se nám hodilo získat a osvojit si více poznatků o působení psychologických mechanismů a zákonů. O průběžné práci na sebepoznávání ani nemluvě. Nikdy nevíme, co se z koho, kde a kdy vyklube. Pomoc v náš prospěch? Utajované a nám darované peníze? Ničící nevěra? Zamlčený potomek? Slovní napadení? Nebo dokonce pokus o napodobení střeleckých extempore?
Leckdo možná během Vánoc více než nad dárky přemýšlel, jestli mu někdo, o kom si myslí, že ho zná, neprovede cosi velmi nečekaného. Nemusíme hned myslet na naschvály, hrubá slova a střelbu. Stačí nesplněný slib, ústup od dřívější dohody, šíření pomluvy, nepěkný akt za zády aj. Nicméně je tu problém - v jakém rozsahu my víme, jak se kdo zachová, až se ocitne ve zvýšené zátěži? Za jako dlouho se propadne do stresu? A jak v něm reaguje? Navíc velmi málo respektujeme individuální pohledy, přístupy a zvláštnosti a s nimi spojené emocionální elementy a procesy. Co je důležité pro jednoho, je vedlejší pro druhého. Pro třetího jak kdy. Pro čtvrtého podle aktuální nálady. Pátý o ničem neví. Ale kdo by si dal dost práce a věnoval sem čas, energii a vůli? Je přece snadnější a rychlejší se něčemu a někomu divit a ještě lepší bude ho kritizovat, napadnout a odsoudit.
PS č. 1: Zanechme raději spekulací, aby nám neunikly podezřelé pohyby venku za oknem. Co kdyby proti nám někdo vytáhl zbraň? Jak víme, leckdy postačí dobře nabroušený jazyk. Mnoho osob je jím vybaveno. A jiní se spěšně a zrale klidí z jejich dosahu.
PS č. 2: Než koukneme ven, ještě se pro jistotu porozhlédněme doma. Kde žijeme? Je naše vlastní rodina normální?
PS č. 3: Jak my sami a jak velkým dílem přispíváme k normálnosti naší rodiny?
