Článek
Tři již máme za sebou / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-bezdomovci-a-konkretni-pribehy-ze-zivota-111640/. Bez otálení se vydáme za dalšími.
Kdo se nám ukáže jako čtvrtý? Příběh muže se neposlouchá příjemně. Na počátku vztahu se měli oba moc rádi. Vlastně se znali od SŠ, kde po sobě občas trochu mrkli. Ale žádná vážná úroveň. Až později spolu začali chodit a asi po dvou letech se spolu dostali na téma rodina. Ještě několik měsíců a vzali se. Budoucnost zásadně neřešili. Prostě do životě vpluli dost nepřipraveni. Ale společně vše zvládali, snažili se, napínali síly, leccos obětovali, podřídili se koloběhu práce, pak brzo přišel první a po něm druhý potomek. Postupně rostla únava a napětí. Sem tam si pán dal skleničku na „posilněnou“. Vše se mu dařilo tutlat, avšak mezi klady se řadilo, že pořád měl práci, domů chodil takřka včas, snažil se pomáhat. Až jednou se seběhla moc špatná nálada u něj i u ženy. Jak se předtím drobet napil, neovládl se a dal jí pár ran. Místo aby si vše vyříkali, podle něj se zbláznila, volala svým rodičům, přijel její otec a prostě ho vyhodili na ulici. Na ní už zůstal. Jeho stav je těžký. Navíc zjistil, že jeho existenci žena vytlačuje z mysli společných dětí. Ani neví, jak bude vypadat jejich životní cesta. Kdyby tak mohl leccos vrátit zpátky. Jenže když tak přemýšlí, ani sám vlastně neví, jestli by po tolika ranách / sám říká osudu - ale opravdu? / ještě byl schopen nastoupit do práce. Nebo by mu byli ochotni dát nejdříve něco lehčího? A postupně přidávat. Vždyť on by ani nechtěl moc peněz. Jen aby se uživil a později by pár stovek dával na děti, které od něj v současnosti nemají nic.
Pátý obraz tvoří pro změnu žena. Patří mezi starší, ale málokdo by se odvážil vyslovit přesné číslo. Přijde na náměstí menšího města, kde obsadí lavičku. Koná tak často. Vytrvalý pozorovatel brzo zjistí, že si týdny nemění svrchní oblečení. O spodním můžeme spekulovat. Naopak zápach je prokazatelnou realitou. Lze ho registrovat na dobrých pět šest metrů. Proto si k ní nikdo nepřisedne. A rád se posune, pokud se rozhodl využít vedlejší místo k sezení na jiné lavičce. Po dvou až třech hodinách a po asi šesti vykouřených cigaretách tradičně projde několika obchody. V nich ovšem nic nekoupí. Pouze se vystavených kousků oblečení dotkne a zasní se, jak by bylo fajn aspoň něco z nich mít, co by bylo, kdyby… Jenže nemá peníze. Sen rozhodně neleží na dosah. Kdo by ji chtěl spatřit a třeba něco více, bude mít brzkou možnost… již zítra ve stejných lokalitách.
Jako šestá přichází na scénu opět žena. Její příběh je krátký a podle mého názoru dost originální. Přespávala u vchodu do metra, který se na noc uzamyká. Noc zamýšlela trávit jako předešlé, tj. ve starém spacím pytli, který by normální člověk mimo nouzi již raději nepoužíval. Tak se stalo i v onu kritickou noc. Během ní se v její blízkosti objevila dvojice mladých lidí, která opodál spáchala těžký zločin. Potřebovala se zbavit určitých „věcí“, které vložila do tmavého kufru. Jak se dá odhadnout, jako vhodné místo byl vytipován prostor u metra. Kdo by tam koukal a něco kontroloval? Jenže se díky pozornosti a píli obsluhy kamery podařilo něco registrovat a byla vyslána rutinní pouliční hlídka. Nakonec se ukázalo, o jak nehezkou trestnou činnost se jednalo. Přijela tzv. vyšší policie, byl proveden zásah a podezření padlo na místní blízce „ubytované“. Přišli o své věci, žel i „naše“ paní, spací pytel byl vložen do zapečetěného vaku a odvezen na forenzní oddělení. Bezdomovkyni dostala na starost sociální pracovnice. Co bude dále, se teprve uvidí.
