Článek
Někdy se s ním setkáváme. Narazíme na občany, kteří si na nový stupeň přejí vystoupit. Jako konkrétní příklady uvádějí pořízení lepšího bytu, dopřát si konečně dovolenou u moře, získat více jistoty v zaměstnání atd. Svoji aktuální situaci shledávají jako nedostatečnou.
Z obecných přání bych nyní přešel do oblasti dopravy. Během svého dlouholetého pohybování po vozovkách všeho typu, tj. od účelových, lesních a prašných cest přes silnice nižších tříd až po dálnice a rychlostní komunikace, jsem zažil docela dost. Bezesporu se nemohu vyrovnat profesionálním řidičům. Vždyť do jejich milionu kilometrů, u někoho ještě více, mám poměrně daleko. Přesto jsem cosi už viděl, slyšel a zažil a budu schopen něco nabídnout. Přitažlivost předložených jevů si může každý vyhodnotit sám.
Řidiči předvádějí skoro cokoli. Leckdy se jejich počínání blíží kouskům kaskadérů, aniž by aspoň z poloviny či třetiny dosahovali jejich profesionálního umu. Spíše by měli uvažovat střízlivě a pomýšlet na slabou desetinu. Přesto… Právě v přeceňování schopností je příslušnými odborníky shledávána jedna z hlavních příčin dopravních nehod. Stačí připomenout výroky jako - „to stihnu“, „co se tak vleče, blbec jeden?“, „jede jak s hnojem, debil“, „jeď, ne?“, „na co čekáš, předjížděj“ ad. Dovolím si opustit řádění na rovinkách, v zatáčkách, na ulicích a na křižovatkách a chci zaměřit pozornost směrem na tzv. slabší účastníky dopravy. Leckoho hned napadne, že půjde o chodce a cyklisty. Já bych skupinu rozšířil. Kdo se dnes podívá na pohybující se po zemi, očima narazí na koloběžkáře a též na jedince, kteří se přesouvají za pomoci několika dalších prostředků.
Jejich společným prvkem je, že se snaží dosáhnout cílem rychleji, než by se stalo prostřednictvím obyčejné pěší chůze. Kdo volí spíše opatrnost a chce mít vyšší stupeň jistoty, jde či jede kupředu pomalu a s rozmyslem. My si můžeme povšimnout, že část z moderních se pohybujících jede rychle. Mají před sebou cíl a cosi je tlačí ho dosáhnout co nejdříve. Možná by se dalo mluvit zúžení jejich vědomí a následně o snížení jejich ohledu na ostatní. Není divu, že pár kolizí se již stalo. Část jich přinesla ne zrovna pěkné následky. V posledních měsících můžeme registrovat další posun. Zrychleně projíždějící nejen, že pádí do cíle, ale navíc hledí na displej chytrého telefonu.
Bezprostředním důvodem k zachycení dnešních myšlenek a postřehů se stalo moje setkání s dosud pro mě nevídaným obrazem. V některých obcích ještě najdeme starší motorové povozy, tzv. frézy. Jsou strojovými následovníky koňských potahů. Občas jsou nahrazeny vozíky za osobními auty. Nedávno jsem pomalu projížděl jednou vesnicí. Náhle v protisměru vidím něco jako tehdejší frézu, ale místo motoru vepředu sedí pán a šlape jako na kole. Až sem by můj podiv nemusel vzniknout. Naopak bych ho měl ocenit, že šetří životní prostředí a přispívá ke své kondici. Jenže onen starší pán jel, ale kupředu se vůbec nedíval. Naopak rukama byl zapřen do řídítek a očima upřeně sledoval displej před sebou. Nevím, jestli šlo o čtečku nebo o moderní verzi mobilního telefonu. V každém případě zaujal. Možná stihl ostatní kolem sebe sledovat periferně. Na svou obranu by mohl uvést, že jede pomalu, což by měl pravdu. Přesto nižší rychlost člověka nezbavuje povinnosti řídit se příslušnými ustanoveními. Nový stupeň jsem si hned zapamatoval. Čeká mě ještě nějaký další? Nebo třebas i někoho z vás? Jak bude vypadat? Mohl by udivit, zabavit, překvapit, rozzlobit, inspirovat, nadchnout…
