Článek
Po částečném seznámení s paradoxy opalování se dnes pustíme o kousek dále na zvolené cestě, abychom se posunuli. Snad užitečně.
Je otázkou do diskuse, zda tmavší povrch těla opravdu vypadá lépe. Z dob svého dětství si pamatuji, jak se děti i dospělí leckdy předháněli, kdo bude více, lépe a dříve opálen. A směrem k neopáleným osobám se tmavší jedinci vyjadřovali ve smyslu - „je bílý jako ředitel vápenky“. Pokud měl kilogramy navíc, byl za ledního medvěda. Vyznívala mi jejich slova spíše jako kritika a celkově negativní hodnocení. Uvedené rčení jsem již dlouho neslyšel, avšak touha po ne bledé pleti zůstává. Má vůbec nějakou hodnotu? Co si máme myslet o tezích jako „byl/a zdravě opálen/a“? Jak často čteme v knihách a v časopisech. A jak sem bude patřit bílá alabastrová ručka princezny z pohádky?
Pozor. Současně ale roste počet lidí, kteří se před sluncem skrývají. Leckdo z dalších, kteří nadále poněkud riskují, by si mohl uvědomit, že je třeba poněkud změnit názor, aspoň pod vlivem vědeckých poznatků v oblasti výzkumu slunečního záření. Není radno je podceňovat. Obecně se ví, že sluneční paprsky jsou zdrojem vitamínu D a fungují jako blahodárné zdroje pro rostliny a v řadě dalších oblastí. Jak však praví známá lidová moudrost - není všechno zlato, co se třpytí. Proč odborníci potom dodávají, že se nemáme dlouho zdržovat na slunci, zejména ne v poledních hodinách, když je tak tzv. hezky? A když už musíme, tak bychom se měli určitě chránit!
Je také myšlenka, že kolem nás funguje tzv. opalovací průmysl. Výzkum, marketing, reklama, krémy, solária, stanoviska povolaných a někdy dobře zaplacených osob, prodej příslušných služeb a prostředků, zisk atd. Osoby s nikoli hlubšími znalostmi mohou jen doufat, že vše je v pořádku a rovněž v souladu s přijatými normami, které snad jsou také správné. Avšak na co se dnes člověk může spolehnout? Jen na sebe? Jak by si však měl počínat, když nemá dostatek informací? Nebo když jim nemůže plně důvěřovat? Mnohdy nám může pomoci pohled do minulosti. Jak si počínali naši předkové? Co se jim osvědčilo? Jaké vlastnili zkušenosti?
Může zaznít rozumný argument, že dříve lidé na slunečním svitu opravdu setrvávali dlouhé hodiny. Například když na sluncem zalitých loukách sekáči od brzkého rána do poledne kosili trávu, obraceli ji, až se zanedlouho proměnila v seno. Leckdo i bez pokrývky hlavy. A hlavně bez brýlí. Jenže oni byli na rozdíl od nás více a možná skutečně spjati s přírodou a jde rovněž o zvyklost. Dále vezměme v potaz narušení ochranné vrstvy ozónu nad Zemí. Analogií je počet a hutnost vrstev oblečení během zimního období. V tílku nám jistě bude zima. Naopak přes tři vrstvy kvalitního oblečení se bude chlad probíjet obtížněji.
A věcný dodatek. Je přece naprostý rozdíl se měsíce „schovávat“ v kanceláři a poté se snažit během dovolené vše „dohonit“. Tělo poté je nuceno snášet velký nápor a ještě značný rozdíl mezi předchozí a aktuální úrovní. Stačí si vzpomenout, jak dokáže jižní slunce doslova bodat. Někdy se stává již i v našem podnebném pásu. Tak se vcelku lehce zadělá na problém, který může za jistých okolností vyústit až v rakovinu kůže. A jistě by se dalo a mohlo doplnit, že počasí dříve bývalo stálejší. V létě bylo léto a v zimě zima. Aniž bych chtěl kohokoli poučovat, nabízím známou zkušenost z jiné oblasti - jez do polosyta, pij do propita, vyjdou ti dlouhá léta. Asi se shodneme, že jako v jiných sférách, také zde kráčí o hledání, nalezení a posléze ctění rozumných hranic.
