Článek
Minuli jsme konec měsíce ledna a naše starosti se ubírají různými směry. Například abychom neuklouzli na náledí, jestli jsme příliš neprotopili, jak vyplníme jarní prázdniny během oficiální zimy, zda bude na horách dostatek sněhu, jindy aby už zimní období konečně skončilo svoji nadvládu, aby vysvědčení našich ratolestí vypadalo lépe, než jak se doposud rýsovalo a dopadlo, jestli se zlepší podmínky na pracovišti, z čeho uhradíme splátku, pokud jsme si před Vánoci půjčili, atd. Kromě uvedených prvků je vhodná příležitost, abychom se poprvé vážněji zamysleli nad nedávno přijatými novoročními předsevzetími. Přece jenom uplynulo pár týdnů od jejich zrodu. Je vhodný čas se zamyslet, zhodnotit stav a věcně si říci, zda jdeme správnou cestou. A jestli budeme pokračovat…
Jak známe z vlastní i cizí zkušenosti, týkají se čehokoli. Někdo si plánuje snížení nadváhy, další omezení kouření, jiný chce více sportovat, čtvrtý má v plánu věnovat se dětem, pátý chce začít studovat, šestý pravidelněji a více odpočívat, sedmý usiluje o lepší chování atd. Každý přibližně ví, jak širokou škálu by zde bylo možné prezentovat. Ne všichni však svým slovům dostojí. Nejdříve se probíráme z různých stavů po silvestrovské noci, další den odpočíváme a v následujících desítkách hodin už nás pohltí shon pracovních povinností. A hned máme příčiny, proč „nejdou“ novoroční předsevzetí naplňovat. A proto je právě konec ledna žádoucím časem pro kratičké, tj. prozatímní zhodnocení.
V jeho rámci bychom si měli upřímně odpovědět, zda naše sliby byly či jsou jen ústní proklamací, měly-li sloužit především nám, abychom se před ostatními ukázali jako lepší a jako osoby, které dokážou své problémy úspěšně řešit. Nebo šlo o vzkaz našemu nejbližšímu okolí, jak na nás má pohlížet? Anebo jestli jsme je mysleli jen tak, nebo naprosto vážně. Jinými slovy - už před pár dny měla skončit etapa slov a měl nadejít čas konkrétních kroků. Podobně jako očekáváme od politiků.
Když už se budeme předsevzetími probírat, nesporně zjistíme, zda se nám podařilo dosáhnout prvních výsledků. Pokud ano, nebojme se pochválit a tím se motivovat do dalších týdnů a měsíců. Pokud ne, měli bychom se zamyslet co podniknout dále. Někdy bývá chyba v nereálně zvoleném cíli, zatímco jindy mnohé vězí v naší pohodlnosti anebo v nepřízni osob kolem nás. Jinou možností je požádat blízké lidi o pomoc, což není ostuda, ale naopak se jedná o projev síly osobnosti. Přiznat se ke své slabosti či nedostatečnosti vyžaduje zpravidla dost úsilí a každý nemá dost odvahy a sil, aby se odhalil. Může se totiž také setkat s negativními reakcemi, kritikou, odsuzováním, výsměchem atd. Pokud však má v rodině a se spolupracovníky dobré vztahy, bude nejspíše pochopen a pomoci se mu dostane, aniž by podání pomocné ruky bylo spojováno s kritickými slovy, výčitkami a různými podmínkami. Pokud naopak jinými pochopeni nebudeme a pomoc nám neposkytnou, jde rovněž o velmi cennou informaci - napříště se jim již nemáme svěřovat a v našem vnitřním životě s nimi nemusíme vážně počítat. Takže se nebojme pozastavit nad svými novoročními předsevzetími. Bude vykonán kus užitečné práce. Především ve vlastní prospěch. V kladném případě se posílíme pro cestu dále a pro ten horší máme lidovou moudrost - „vše špatné je na něco dobré“. Záleží, jak získané informace a zkušenosti zužitkujeme a pokud vůbec. Od odborníků na prožívání, myšlení a chování lidí máme k dispozici podklady, jak je můžeme přínosným způsobem zapracovat do svého celkového působení, ať již budeme uvažovat o směru k sobě samotnému či k lidem kolem sebe. Jde snad o málo?
