Článek
Leckdo má osobní zkušenost, že když se čas od času podívá jinam, dojde k určitému posunu. Zvolil jiný úhel nazírání a dostal se k pozměněným či k úplně novým informacím. Právě ony by mohly mít podíl na řešení a leckdy až na vyřešení problému, který nastal. Už jen proto bychom se neměli smát ověřené životní pravdě - „více hlav více ví“. Kdysi byla nazývána kolektivní moudrostí. Kdokoli si o ní může myslet cokoli, ale navzdory různým proměnám kolem nás nadále má svoji cenu a hodnotu.
Mezi poučné a posouvající příklady tady může patřit, že se pozeptáme souseda, jaké kroky použil, že jeho zelenina je lepší, větší a „rychlejší“ než naše. Kolik na podzim do hlíny zaryl hnoje? Použil umělé hnojivo? Přidal listí ze stromů? Zakoupil dost velké sazeničky? Pravidelně pleje plevel? Kolik zde tráví času? Podobně nám v kladném smyslu mohou posloužit otázky na vaření, výchovu dětí a na další úseky. Jako rozumní dospělí bychom měli vědět, že mezi dětmi a knedlíky se nacházejí velké rozdíly. Zatímco postup podle receptu by u vaření měl fungovat bez zásadních odchylek, u výchovy potomků bychom na metody ze sousedství rozhodně neměli spoléhat. Byť by se u jejich dětí dostavil úspěch.
Nyní budeme mít na programu zastávku v plaveckém bazénu. Situace je následující. Otec se dostavil s malou dcerou. Jak si lze povšimnout, plavání jí docela jde, avšak nepočíná si zdatně, když jí pokyne, aby vylezla ven a pouze z břehu skočila po hlavě zpět do vody. Takže šipky vypadají jako potíž. Otec cosi vysvětluje, dívka má další pokus, ale nakonec zase skáče po nohách. Poučení pokračuje. Kýžený úspěch se nedostavuje, byť posun je vidět. Pak otec vyleze ven a se slovy „pořádně se dívej, jak se to dělá“ vystoupí až na startovní blok. A skočí. Do dokonalosti chybělo pouhých pár procent. Když se otec vynořil, odhalil, že dívka se mezitím dívala úplně jinam. Dotaz, jestli vše viděla, ji vyruší. Neví, co má odpovědět. Je jasné, že otcův obličej nezářil radostí…
O chvíli později se před námi vyjeví odlišná verze řešeného pohledu jinam. Ve vodě se nachází postarší dvojice. Jejich pohyby jsou značně pomalé, což by si mohlo vysloužit ohrnování nosu a kritické poznámky. Leč lepší bude je pochválit, že nezůstali doma v křeslech a neusínali během „napínavého“ programu TV, ale zašli do plaveckého bazénu. Po chvilce zastavují na mělčině. Muže zaujme mladá žena, která právě přichází ze šatny. Ano, je na ni příjemný pohled. Od přírody je správně vybavena a nic se na ní neklepe - na rozdíl od mnoha přítomných. Žena svému muži něco vykládá. Možná se svěřuje, že voda se jí na počátku zdála chladná, ale teď si zvykla a je jí hezky. Podobně jako otec malé slečny je pohoršena, že se muž dívá jinam. Chová se přirozeně, což se jí nelíbí. Měl by přece co největší pozornost věnovat jí. Zejména když mu sděluje svoje pocity. Není jeho úkolem okukovat jiná těla, ne? Možná jí chybí něco ve vzdělání a v položce sociální inteligence. Přesto v ní může být o dost lepší než manžel. Nebo se oba již dostali do pásma pouhé tolerance a nezájmu o vnitřní dění v druhém člověku? Jít spolu plavat může, ale též nemusí nic znamenat. Třeba se po zakončení své plavecké mise společně odeberou do cukrárny či do kavárny. V ní se během jejich návštěvy ozve hluk a oni společně upřou pohled jinam. Nebo nebudou spokojeni s pohledem na aktuální nabídku a bude následovat stejná činnost, ač motivy a podněty budou zcela odlišné.
Na závěr mě ještě napadá, že dnešnímu nadpisu by mohlo odpovídat, kdyby se člověk podíval do jiné země. Možná by stačilo se seznámit s pochody a se zkušenostmi v jiném podniku atd. Jindy by se mohlo jednat o výzvu rodiče, učitele či nadřízeného. Jen ať zaměří svoje zraky do jiného prostoru, aby se poučili. Třeba se na vlastní smysly přesvědčí o platnosti známého životního jevu - „všude je chleba o dvou kůrkách“.
