Článek
Se zvýšenou pravděpodobností lze tvrdit, že jste se s nimi už setkali. Je též možné, že sami se počítáte mezi jejich uživatele. Zejména pokud vám mohou přinést kladné pocity. Řada lidí jich mnoho nemá, a tak se každý podnět a kousek hodí.
Z jistého úhlu pohledu mají svou cenu. Tak třeba by mohly posloužit k oživení vzpomínek na osoby a děje, na které sedá prach zapomnění. U části je s ohledem na jejich význam potřebné, aby povědomost byla udržována. Ovšem ne každý se na jejich důležitost dívá stejně, a proto vznikají různá nedorozumění a není dosahováno pochopení. Mezi nejpádnější argumenty a konkrétní příklady se řadí, že nakonec bylo jedno, jak něco probíhalo a skončilo, neboť se po čase cena ukázala jako nízká. Jinak řečeno a napsáno - lidé se zbytečně napínali a snažili. Ale pozor - kdybychom postupovali ve všech případech v duchu postoje, že úsilí a snaha nemají cenu, kam bychom došli? Jako jedinec, jako skupina, rodina, pracoviště a jako společnost? Kam by se lidstvo dostalo? Podobné dotazy si jistě zaslouží naši pozornost.
V části případů mohou pohledy s velkým časovým odstupem přinést něco nového. Též nečekanost a překvapení. Bez podivu lze dospět až do stavu šoku. Může se objevit rovněž dilema. Inspirací se mi stalo vyprávění jedné paní ve středním věku. Před několika dny se setkala se spolužákem z obce, v níž oba kdysi bydleli, navštěvovali tam první stupeň ZŠ a poté spolu dojížděli do nedalekého města na druhý stupeň. Stručně probrali svou cestu životem a vyměnili si základní poznatky. Poté cosi přišlo. Mj. se od něj dozvěděla, jak na ni tehdy mladý chlapec pohlížel. Kdybych měl použít skoro přesnou citaci, její podoba by zněla: „myslím, že jak jsme spolu kdysi chodili, měl jsem si tě vzít, měla jsi barák, doma jste měli auto…“. Řeč poté ještě pár minut plynula, než se museli rozejít za jinými osobami, úkoly a cíli.
V onu chvíli jí vše nedocvaklo, jak se mezi lidmi říká. Až se zpožděním jí došlo, o jaký pohled se tenkrát jednalo. Vždyť on si vůbec necenil její osobnosti, vzhledu a snad ani krásy. On ji vnímal jako materiál nebo prostředek, díky němuž by mohl zbohatnout. A možná vést pohodlný život. Čím víc o jeho slovech přemýšlí, tím více se cítí být zklamána. Ba znechucena. Uvědomil si onen „darebák“, že jí tehdy z uváděného majetku nic nepatřilo? Nebo by mu stačilo se přiženit do bohaté rodiny? A pak si s hrůzou uvědomí - bylo by mu jedno, s kým by byl ženat? Že by pouze vyplnila pomyslnou kolonku v úředním dokumentu? Úplně se otřásla.
Teď se seznámíme s druhým příběhem. Nedávno jsem se zmínil o nikoli mladé a ještě ne zcela staré paní, která dobře ví, kdy se má ve své nákladné róbě dostavit na ples / viz Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-plesova-sezona-jeste-nekonci-aneb-pribeh-pysne-pavice-242755 /. Přeje si, aby ji všichni viděli a obdivovali. Jako zajímavá souvislost se zde ukazuje dnes se sem velmi hodící poznámka jednoho z přítomných mužů - „když ji vidím, jak je náročná, tak jsem rád, že náš vztah před mnoha lety skončil, ta jde jen po chlapech s moc penězma, neříkám, že žádné nemám, ale tohle bych živit a šatit rozhodně nechtěl“. Za chvíli dodal, že si myslí, jak by věci zašly daleko a přišel by na buben on i jeho soukromé podnikání. Byť si bolestně uvědomuje dvě záležitosti. Za prvé - jak bývala hezká, přitažlivá a jak moc ho vzrušovala. Za druhé - jak bolestný byl den, kdy se spolu rozloučili. Někdy se říká, že čas léčí nebo že čas vše odvane. U něj úplně neplatí, ale útěchu si po desítkách roků našel. Ukazuje se, že ač kráčí o pohledy s velkým časovým odstupem, přesto dokážou být hodně emocionální a do života zasahující.
