Článek
Občas se člověk ocitne v nemocnici. I když nechce. Zároveň si uvědomuji, že se najde pár jedinců, kterým návštěva a dokonce ani pobyt nevadí. Nebo ne příliš. Ba docela se na něj těší. Divíte se? Nikoli? Ve hře je působení psychologických mechanismů a zákonů. Proč by někoho nelákalo uspořádání, kde o něj budou pečovat, snažit se ho pochopit, pomoci mu, projevovat odpovídající citlivost, skoro automaticky plnit jeho přání atd.? Bude mu tam asi lépe, než setrvávat doma zabředlý do osobních, rodinných a pracovních komplikací a do jejich řešení. A třebas do kritiky a připomínek blízkých osob.
Ocitl jsem se v ní také. Naštěstí jenom jako návštěva. Na rozdíl od jiných aktů se mi podařilo mezi úkoly, povinnostmi a výzvami trefit čas pro návštěvy. Na chodbě jsem si povšiml paní ve středním věku. Stála u automatu na nápoje a právě volila, jaký druh si vybere. Jasně, na první pohled se neděje nic podivného. Než jsem položil dotaz jisté osobě, abych se na místě lépe orientoval, její objednávka byla vyřízena a ona si odebrala kelímek moderního typu a pustila se s ním po chodbě na určité místo. Její kroky nepatřily mezi úplně jisté. Vysoké podpatky jistotě moc nepřispívají, že? Zřejmě si dávala záležet, aby nic nevylila. Spekuloval bych nad příčinami, mezi něž se zařadí, že když už tolik zaplatila, ať nepřijde ani kapka nazmar. Případně nechce špiněním podlahy po sobě zanechávat nepořádek. A přidělávat práci jiným. Sama patrně ví, kolik dá uklízení práce a kolik si žádá času. Hlavou mi bleskla myšlenka, že ho nese některé z blízkých osob, která si pro něj možná tak daleko nedojde. A žádat se jí nechce?
Paní jsem se vyhnul, abych se nepodílel na případném kávoprolití a rychlým krokem mířil dále. Jsem zvyklý chodit zásadně po dvou schodech, a tak se náskok natolik zvýšil, že paní zmizela kdesi daleko vzadu. Jaké bylo překvapení, když asi tak po dvou minutách se svým teplým nápojem vešla do stejného pokoje. Nečekanost poté pokračovala, jak jsem měl možnost sledovat při souběžné komunikaci s umístěnou osobou. Jakou měla podobu? Paní si pohodlně sedla, občas prohodila pár slov, jemně se dotkla jakéhosi staršího pána a jinak si průběžně více všímala dvou jiných prvků. Ano, hádáte správně, jednalo se o upíjení údajně lahodného moku. Kdo jako druhou záležitost vyhodnotí displej moderního přístroje, zapisuje si opět trefu do černého. Nevím, já se tam nechci věnovat chytrým mobilním telefonům a dění na sociálních sítích, když mířím za konkrétním člověkem. Netvrdím, že se jedná o krásné, příjemné a povznášející setkání. Ale vnímám, že pro ležící stranu kráčí o významnou společenskou akci a touží po čase a pozornosti někoho jiného. Proto se soustředím a snažím se vymyslet co nejvíce kladných zpráv, abych aktivoval příjemné vzpomínky a vylepšil alespoň pár chvil.
Pohodová návštěva v nemocnici vlastně docela proběhla. Paní si poseděla, popila, shlédla, co potřebovala, byť se jednalo o zřejmě uměle vytvořenou potřebu. Také já jsem svůj cíl splnil. Panovalo na duben velmi teplé počasí a napadlo mě, jak návštěva v uvedeném zařízení bude vypadat za dva měsíce, až uhodí tropické dny. Jak ostatně zní dlouhodobá předpověď. Teplota se snižuje pouze otevíráním a zavíráním oken. Klimatizace chybí. Káva asi nebude úplně vhodným nápojem. Ovšem pro jistotu připomenu známou lidovou průpovídku od slavné české autorky - „proti gustu žádný dišputát“.
