Článek
Se zvýšenou pravděpodobností jste během svého života narazili na výroky, prohlášení a vyjádření typu - „tento problém poté nějakým způsobem vyřešíme“, „doporučuji, abyste tu věc nějakým způsobem dotáhli do konce“ apod. Máte po vyslovení jasno ve své hlavě? Co vlastně chce mluvčí sdělit? Nebo jen naznačit? Jak vyhlíží stručný přehled důvodů?
První možností je upozornění na stav, že vůbec nějaká záležitost existuje. Jako druhou bych viděl, že sám si možná s něčím neví rady. Patrně nemá dostatek znalostí, dovedností, zkušeností a schopností, aby s čímsi pohnul. Nejlépe ve správném směru. Třetí položkou je, že naznačuje cestu, kterou však on sám nechce pojmenovat. Co kdyby se dříve nebo později cosi zvrtlo? Když si představí vyšetřování příslušných orgánů a jimi kladené dotazy, tak… Ve čtvrtém pohledu lze tušit a vnímat, že se jedná o nabádání k ne zrovna čestné cestě. Jako kdyby v podtextu znělo - „nezajímá mě, jak to bude uděláno, ale hlavně ať je to vyřešeno“. Určitě by bylo správné uvažovat nad morálními hledisky a spojitostmi. Kde zůstaly hranice a pravidla a jejich dodržování? A co jestli se v pokynu skrývá nabádání k trestné činnosti?
Osobně se mi jeví dost amatérské a neprofesionální, když v médiích vystupuje velmi dobře placená osoba, ať již působí ve státním sektoru nebo v soukromém subjektu, a slyšíme od ní, že při řešení i více závažných komplikací se bude postupovat - jaké překvapení! - nějakým způsobem. Jak asi funguje jím řízená, vedená a spravovaná společnost? Může se pochlubit úspěšnými výsledky? Nebo pouze „nějakými“? Je jasné, že v části procesů nelze podat naprosto konkrétní způsob postupu a přímo jednoznačně vyznívající recept. A že se něco musí zkoušet. Ale stejně. Jak vypadá váš názor? Nebo přímo postoj jako o dost vyšší kvalita?
Jindy se zdá, že zpovídaný jedinec neví, jaká je správná cesta, ač se řešení nabízí jako takřka jasné. Což se občas stává u politiků. Je někdy až neuvěřitelné, jak nejsou schopni a ani ochotni učinit, co je zjevně nejlepší, nejpřínosnější a nejefektivnější. Proč je lidé volili? Aby se dívali na jejich kličkování, lavírování a poklonkování někomu? Nebo jindy na jejich aroganci a bohorovnost? Co jim říkají zásady slušného chování? Znají je vůbec? Nebo jim stačí je naplňovat právě jen nějakým způsobem? Za peníze občanů, z nichž jsou královsky placeni, by si místní obyvatelstvo dozajista zasluhovalo lepší vyjádření a činy. Ale je možné, že jim samo vedení nebo skryté sekretariáty, jak se o nich někdy spíše potichu hovoří, nastavilo jiné hranice a pravidla a oni musejí dbát na jejich dodržování.
Nakonec bychom mohli souhlasit s konkrétním příkladem, z něhož obyčejný občan vychází poněkud hůře, oslaben. Jeho podstatou je, že on ve svém zaměstnání nemůže postupovat nějakým způsobem. Musí se naopak přesně a přísně držet stanovených postupů, instrukcí a algoritmů. Zkuste si představit, jak uklízečka bude postupovat nějakým způsobem. Jak budou vypadat a chutnat brambory připravené kuchařkou nějakým způsobem? A jak se řidiči, chodci, cyklisté a policejní orgány budou dívat na řidiče jedoucího nějakým způsobem? Zajisté už chápete. Ale kdo do celé záležitosti šlápne a něco zde vykoná? Snad jsou dnešní řádky prvním krůčkem. Byť třeba nesmělým.
PS: možná byste si měli zamyšlení přečíst s odpovídající pozorností. Ne jen tak nějakým způsobem! Díky bramborám a řidičům už víme, jak se vytváří kvalita. Ovšem nikoli pokaždé…
