Článek
Možná si leckdo vzpomene na situaci z dětství, kdy mu za špatné známky hrozil trest, zatímco za dobré mu rodiče slíbili a v lepším případě poté udělili odměnu. Jistě není sporu, co je pro žáka přitažlivější a výhodnější. Snad každý by se raději těšil na něco kladného, než aby prožíval strach ze záporných dějů. Uvedený příklad by se nám mohl stát inspirací, jak mají rodiče přistupovat k dětem, aby společným úsilím dosáhli školního úspěchu. Co bychom zde měli vědět? Oč bychom se mohli obohatit?
V nedávném materiálu jsme se dozvěděli pár poznámek, jak by se mělo naložit s neúspěšnými žáky. V závěru bylo naznačeno, že na tzv. negativní jevy je možné a leckdy užitečné uplatnit tzv. lepší pohledy. Konkrétním příkladem je situace, kdy si žák vymýšlí něco, co se nenachází v učebnici. Místo zakazování můžeme ocenit a podporovat jeho tvořivost a fantazii, které jsou pro část povolání více významné než vlastnictví širokého souboru suchých informací. Žák je většinou ovládá jen u tabule a v době kolem dopředu avizované písemné práce a zanedlouho na ně v souladu se známými poznatky fyziologie paměti zapomíná. Navíc zde máme významný psychologický moment v podobě autorství, které by v zájmu zdravého rozvoje nemělo být potlačováno a jež sehrává neopomenutelnou motivační úlohu. O celkovém pozitivním rozvoji a podpoře osobnosti nebo naopak o jejím přidušování ani nemluvě.
Měli bychom dobře vědět, že špatné výsledky se / výrazně / nezlepší, ani když se dítě bude učit za trest a bude často kontrolováno. Nemluvě o vyslovování různých pohrůžek. Kdo by je s oblibou poslouchal? Je přirozené, že v situaci přinucování bude myslet na jiné věci, obvykle přemýšlet jak se tlaku a s ním spojených potíží vyhnout. Únikové tendence mohou nabývat různých podob - od omezování komunikace a posilování osobní uzavřenosti přes vstup a činění v pochybných partách a vandalství až po užívání drog. Ke zmíněným a dalším negativním krokům je dnes mnohem blíže než dříve a než si jako dospělí a zejména rodiče myslíme. Za pravdu napsanému tvrzení dává skutečnost, že je horší a jaksi děravá společenská kontrola, děje probíhají blízko vedle nás, inspirují hojné příklady v televizi a ve filmu atd. Něco zničit znamená na sebe upozornit, vysloužit si obdiv, uznání, získat pozici. Jen kdybychom více věděli, jak vypadá dění ve třídě a jaké hodnoty v ní vládnou! Leckdo by se podivoval a část rodičů zřejmě nejvíce!
Jde o kroky, které žel korespondují s celospolečensky podporovaným individualismem a taktikou ostrých loktů. Jinými slovy - skromnost, poctivost a pracovitost se již dávno nenosí a je spíše terčem smíchu, kritiky a opovržení. Mimochodem - všimli jste si, že víc úcty a uznání má mezi žáky ten, který něco provedl nebo se k nežádoucímu činu chystá, než kdo se stane vítězem matematické olympiády či účastnicí celostátního kola studentské odborné činnosti? Je třeba po sobě zanechat stopu, nejlépe hned, silně a působivě a - aby její vytvoření nedalo moc práce. Pak je optimální něco zničit, rozbít, rozdupat, podpálit, někoho zostudit, přiškrtit, zfackovat, nakopnout, přepadnout, jinak ho poškodit atd., aby vznikl pokud možno silný pocit vlivu, moci a uspokojení. Ne vždy je obdržení dobré známky ve škole zde schopno konkurovat. Navíc by kladný pocit jiní kazili tzv. blbými řečmi.
Pozitivní cesty jsou účinnější. Oč lze dané tvrzení opřít? V situaci pozitivního motivování se dosahuje lepších výsledků, lidé se nacházejí se více uspokojujících vztazích, které navíc mívají relativně dlouhodobý charakter. A stačí mnohem nižší míra kontroly. Ukazuje se, že na špatných a nereprezentativních věcech se lidé dohodnou krátkodobě, provedou je a pak si jdou po svých, jako by je spojila jen ona negativní věc a aktuální vzájemný prospěch z ní. V kladné variantě působí dobré a kvalitní vztahy, sounáležitost, pocit opory, důvěra, pochopení, tolerance, blízkost a další lidské hodnoty. Jejich obsah má vysokou cenu a rovněž trvanlivost. Zejména proto se vyplatí. Měli bychom na ně ve větším rozsahu myslet rovněž ve školním prostředí.
