Článek
Leckdo si možná polo/otázku z dnešního nadpisu položil. Máme za sebou z našeho českého pohledu velmi úspěšné MS v hokeji. Našim borcům se podařilo vybojovat třináctý titul. O něm vědí skoro všichni. O hodně méně lidí ví, na jakém místě na světě se v počtu triumfů ocitáme a na jakém trůníme ohledně celkového počtu medailí. Mimochodem tady vede jedna z dělicích čar mezi tzv. obyčejnými fanoušky a osobami, které o hře a o s ní spojených prvcích a faktech opravdu něco vědí.
Proč fandíme? Nějaké zdůvodnění by našel patrně každý člověk. Ve svém součtu by mohla vypadat vcelku kladně / posílení národní hrdosti / a jindy naopak / nekontrolovaně si zařvat v anonymním davu / apod. Pokusím se na věc podívat drobet zevrubněji. Objevuje se oprávněná námitka - jestliže žijeme v individuálním světě a střežíme si svoje hranice a soukromí, proč se vydáváme na náměstí a do restaurací, kde je příliš mnoho lidí? A navíc jsme nuceni s nimi sdílet velmi omezený prostor? Nejedná se tu o rozpor? Záleží na úhlu pohledu. Při objasnění by nám pomohl historický výlet. V opravdu dávné minulosti člověk mohl přežít pouze ve skupině, která byla s ohledem na její podobu, působnost a projevů označena jako tlupa. Až o vysoký počet století později se mohl začít osamostatňovat ve smyslu, že ostatní nadále potřebuje, ale již se tak neděje pokaždé a ne tak silným způsobem.
Jinak by se dalo napsat, že se navzdory velkému pokroku a přes mocnou nabídku moderních informačních a komunikačních technologií nemůžeme odtrhnout od své lidské podstaty a od svých kořenů. Vždyť jsme v onom určitém modu fungovali po dlouhá tisíciletí. Jako konkrétní příklad pro lepší pochopení by nám posloužil náš zvyk, který jsme si osvojili v mládí. Jak víme, vystupuje jako pomyslná železná košile, jíž se jen obtížně zbavujeme. Tak jsme se dostali k vysvětlení, že máme silnou potřebu být součástí skupiny. Podobně jako naši dávní předkové. Tak jsme geneticky nastaveni. Mezi silně působící prvky dále patří, že pocity prožívané spolu s jinými se díky jejich přítomnosti posilují. A kdo by nechtěl prožít více radosti, opojení a nadšení? Zejména pokud se mu moc nedaří a aktuálně nebo v horším případě dlouhodobě zabředá do osobních, rodinných a/nebo pracovních problémů!
Kdo zůstal doma, seděl u TV obrazovky sám, případně s několika blízkými osobami. Ano, nalezneme tady jasné výhody. Nemusel se mačkat, mohl jíst a pít, třeba si zakouřit, na záchod nebylo daleko. Jenže prožitek na náměstí je úplně jiná třída. Sám si pamatuji na svoji účast na procesu, kdy se vrátili zlatí hrdinové z Nagana do Prahy. Šel jsem tam s vědomím rizika působení davových mechanismů. S odstupem času jsem rád za účast. Tehdy jsem říkal, že se podobná událost již nikdy nemusí opakovat. Nezapomenutelné.
Nelze se nezastavit u emocionálního aspektu. Jistě doma leckdo prožíval napětí, obavy, strach, přikládal velký význam útokům soupeře, stresoval se, zlobil na rozhodčí a třeba si notně zařval, když naši skórovali. Skoro ve stejném čase a z podobného místa jako tehdy v Japonsku! Naopak venku mezi tolika lidmi se nemusel kontrolovat a mohl popustit své emoce zpod každodenní kontroly, včetně dění před nejbližšími osobami. No - žel před nimi je někdy kontrolování nejsilnější a nejpečlivější. Je zapotřebí předvádět přiměřené chování. Ve velkém davu nikoli. V něm se snadno podlehne emocím jiných osob, nezřídka negativním vzorům. Stačí vzpomenout na povolební útok na americký Kapitol. Uvedené elementy a procesy bývají pro účastníky sportovních přenosů spíše více než méně úlevné. Pokud se vyhraje!
V závěru je třeba upozornit na skutečnost, že zanedlouho nás čeká ME v kopané. Díky dnešním řádkům jsme o cosi znalejší a chytřejší. Jakou cestu si zvolíme? Jak a kde a s kým budeme fandit, když máme informaci, proč se tak děje?
