Článek
Myslím, že se přiblížím k pravdě, pokud napíšu, že část osob se nad danou oblastí moc nezamýšlí. Možná někdy slyšely, že je potřebné, správné a ba nutné se o kvalitu jídla zajímat. V podstatě by souhlasily, ale když nahlédnou do své peněženky nebo si připomenou nízké výplaty za svou pracovní činnost a následně ne zrovna hezky vypadající stav na bankovním účtu, tak rezignovaně mávnou rukou a jdou do místního nejmenovaného supermarketu nakoupit věci v akci. Ceny jsou pro ně prvořadé. Kvalita „počká“…
Málokdo si uvědomuje souvislost, že na jejich „levné“ kroky doplatí jiní lidé. Čím mohu podložit svůj výrok? Kdo se chybně stravuje, podrývá si svoje zdraví a spíše dříve než později bude potřebovat více práce a úsilí ze strany lékařů a sester. I když jde o jejich poslání, nechají si svoji práci zaplatit. Ne zrovna málo, byť se často setkáváme s jejich nespokojeností a s výhradami. Tzv. levní strávníci jsou pravidelnými klienty. Není třeba dlouze hádat, kdo jejich léčbu zaplatí. Oni sami jistě nikoli. Půjde z peněz nás všech.
Drobná zdravotnická odbočka se nám bude dobře hodit. Co se dále lze dozvědět? Nedávno jsem si v jedné pozoruhodné knize přečetl zajímavý údaj - 10 % evropské populace se nachází pod hranicí chudoby. Ve srovnání s rozvojovými zeměmi není údaj špatný, nicméně my se přece považujeme za špičku na zeměkouli. Ještě dodám, že stav v ČR je ještě o něco příznivější než na tzv. starém kontinentu / 5 % /. Chudoba má několik ukazatelů. Jeden z nich zní - chudí občas mají hlad. Když jsem o věci hovořil s pár lidmi, skoro všichni přiznali, že vlastně také oni žijí pod hranicí chudoby. Nyní si nepředstavujte, že jsem se stýkal s chudáky a bezdomovci. Oni jedinci totiž sdělili, že - občas mají hlad. Třeba si doma zapomněli svačinu, vlivem plnění mnoha úkolů a povinností nestihli zajít na oběd do blízké restaurace či do podnikové kantýny atd. Leckomu se již stalo, že při domácím obědu zúčastněným moc chutnalo a na někoho se nedostalo, kolik by si představoval. Případně se dostavila nečekaná návštěva a zbylo opravdu velmi málo - tak přece vydržíme a nebudeme vyrábět „potíže“. Podstatné je jevit se jako dobří a pozorní hostitelé a my se dočasně uskromníme.
Když se vrátím k oné knize, která je poměrně silná, a navíc velmi hutná co do počtu poznatků a zkušeností, zaujala mě následující informace - když začala 1. světová válka, zákonitě byla upřednostněna fronta a její zásobování. Logicky přišla obecná nouze a jedním z dopadů bylo, že se začaly používat náhražky do potravin. Platným a ověřitelným konkrétním příkladem je vkládání mouky do masných výrobků. Po jejím ukončení se lidé oprávněně radovali, že mají strach, obavy, problémy, útrapy a bídu za sebou. Jenže se stalo, že po ní už ve válce použité praktiky zůstaly.
Autoři předkládají ještě jednu souvislost, která by neměla ujít naší pozornosti. V případě zmíněného algoritmu jde o jeden z prvků dnešního konzumu. Vytváří se dojem, že je všeho dostatek a lépe nadbytek. Lidé jsou vyzýváni, aby si dopřáli, neomezovali se, užívali si atd. Proč by měli spotřebu / nejlépe zvýšenou / odkládat? Není přece důvod! Jenže právě je. Kam vede nestřídmost? Myslím, že není nutné se podrobně rozepisovat. Stačí připomenout vzhled postavy, úroveň tělesné kondice a přesahy do duševní roviny, nemluvě o mnoha potížích, které souhrnně známe jako civilizační nemoci. Máme se z nich těšit? Nesporně nikoli!
Ruka noci podaná - Václav Cílek, Ferdinand Šmikmátor, Josef Juránek, Lukáš Heinz, Petr Horký / 407 s. /
