Článek
Někdo by mohl v rámci své nevědomosti, zpupnosti a přezíravosti pronášet názory, že civilizační nemoci jsou pouhým výmyslem a reklamním trikem. Podpůrnou informací zde je, že pokud jsou nadměrně živena zvířata, začnou se u nich po čase projevovat stejné a podobné úkazy jako u lidí. Důkazem jsou mj. psí a kočičí infarkty. Stačí se doptat u veterinářů.
Nápad s náhražkami do potravin mohla podpořit a možná také inspirovat známá životní moudrost - „kdo šetří, má za tři“. Je však otázkou, jestli tady máme správné místo k jejímu uplatnění. Bude záležet na úhlu pohledu. Nabízí se spotřebitelský, o nějž jsem zavadil v posledním odstavci minule. Pochopitelně tu máme výrobce, majitele, vedoucí, provozovatele a především distributory a prodejce. Z jejich strany se jako podstatné jeví, aby spolu našli známou společnou řeč. Konkrétně po válce si obchodníci poměrně brzo připomněli a uvědomili starou poučku, že nejlepším obchodem je podvod, a tak se provizorní věci a suroviny stávaly postupně trvalými a následně novým standardem. Poněvadž se nejednalo o kvalitativní ani o chuťový skok, obyvatelstvo skoro nic nezaznamenalo.
Na daném místě bych mohl přispět vlastním poznáním. Jako mnozí jiní jsem po velkých společenských, politických a hospodářských změnách vycestoval do západní země. V prodejně uzenin mě zaujal široký výběr a vyšší stupeň „barevnosti“ předkládaných masných výrobků. Skoro jsem nevěřil svým očím. Když jsme je ochutnali, pocit se o dost změnil. Podstatou se stal dojem, že nám nechutnaly. Byly nějaké neutrální! Ani se chuťově nelišily. O něco později jsem se se svou zkušeností svěřil několika jiným osobám. Pro část se jednalo o překvapení, jedna sdělila, že si ještě jednou budeme vážit uspořádání, které jsme měli. Ještě později v naší zemi došlo ke krokům, které se oficiálně jmenovaly „úprava státních norem“ a o dalších 10 roků později na nás čekalo „zesouladění s normami EU“. Oficiální tvář v. praxe.
Jak jsem si poté vyslechl z úst vrchního ředitele nejmenovaného českého ministerstva, kvalita a chutnost významně poklesly, ale zvýšila se trvanlivost. Jak vypadala skutečnost? Potraviny získaly nový znak a výrobci měli oficiálně povoleno, aby do nich cpali různé chemické látky. Jak se mezi lidmi správně říká - vždy je něco za něco. Je však otázkou, zda si člověk dnes může vybrat. Nabízí se řada tzv. biovýrobků, kde je občan nucen výstupy platit ve vyšších částkách. Jak celé oblasti pomohou podklady, které se občas objevují? Mám na mysli, že bio procesy probíhají pouze za světla. Po setmění farmáři aplikují všechny prvky jako jiní, tzv. konvenční. Musejí přece myslet na ekonomickou stránku dění, ne? Kolik je na nich pravdy:
Autor se v knize nebál zmíněnou praktiku nazvat - cesta do pekel. Byť možná neexistují, budeme dobře rozumět, co jimi chápal a co se snažil naznačit. Možná chtěl dokonce hlasitě zavolat - půjde o zvýšení zisku, ale zároveň bychom měli mít na mysli známé podřezávání větve, jímž se myslí především spojitosti kolem zdravotního stavu jedince a obyvatel země jako celku. Nezapomínejme na fakta a dopady.
Ještě bych na závěr připomněl jeden poznatek - čím je kvalita horší, tím více se produkce obklopuje zastírací gloriolou norem, certifikátů a dalších zbytečných dokumentů a zároveň iluzí. Dost zásadní myšlenka. Když se porozhlédneme po praxi v různých odvětvích, spatřujeme, jak jsou uvedené „papíry“ vyžadovány, ale o dost méně se projevuje starost, jestli jejich nositelé a nositelky opravdu disponují stanovenými prvky. Necháme vše na administrativě? Nebudou lepší osobní reference? Leckde se tak již naštěstí děje!
