Článek
Autor se zajisté spletl. Zápor v nadpise uvedl chybně. Je přece navýsost jasné, že praktické uspořádání bude opačné. Stačí pouze vlastnit dostatečný přehled a potřebnou citlivost. No právě. V ní se bude nalézat alespoň kousek z pověstného zakopaného psa. Ukážeme si, že těšit se jako dítě na letní prázdniny není automatickým procesem. U leckoho najdeme protiklad v podobě „netěšit se“. Co se tu skrývá?
Obecně by se dalo napsat, že v rodině se vyskytuje dost různých osobních, rodinných a pracovních potíží a komplikací. Abych nezačal hned s nejvíce úkornými a nebezpečnými, vzpomenu domácí proces, kterému můžeme říkat - otravování a obtěžování ze strany sourozenců. Já vím, že by se k sobě mohli a měli chovat hezky. Jenže mnohokrát se stalo, že jejich vzájemné vztahy nejde označit jako nejlepší. Známe věty jako - „jsou na sebe jak psi“, „rvou se jako koně“, „nejradši by si vyškrábali oči“ ad.
Poněkud smutnou vyhlídkou na červenec a srpen je, pokud se dítě dozví nebo tuší, že o něco více než šedesát dnů se „obejde bez akcí“. Uvedenému výroku máme rozumět tak, že se nikam nepojede na rodinnou dovolenou, dokonce snad ani na návštěvu k babičce a dědečkovi. Od kamarádů již v květnu nebo v červnu zaslechlo něco o hradních či zámeckých slavnostech, kde se představí pohádkové bytosti a ke shlédnutí bude turnaj či souboj rytířů, kteří budou zápolit o sličnou princeznu. Kdo by nechtěl jejich klání vidět a nakonec se s princeznou vyfotografovat? Avšak „v naší rodině“…
Jen malý kousek cesty odtud se nachází další trampota - rodičům chybějí finanční prostředky na návštěvu dětského tábora. Nebo se dítě celkově ocitne v horších podmínkách, než jaké jsou na škole. Přes léto sice nebude mrznout, ale kdo mu bude věnovat pozornost? Pochválí ho někdo? Vyslechne? Polituje? Poskytne pomoc? Ve škole se na leccos může spolehnout od paní učitelky a leccos zařídí spolužáci. Ale doma? Jediný rodič / nebo oba / je unavený a utahaný z práce a takřka na nic nemá náladu. Dítě cítí, jak je nevhodné se na něco ptát. Natož po vyčerpaném rodiči něco chtít. Nemluvě, když na konferenčním stolku v obývacím pokoji vidí další rozpitou lahev alkoholu. Současně si připomeňme jednu ze základních pouček v oblasti mezilidských vztahů - jakmile jsou spolu stejní lidé delší než obvyklou dobu, nastávají těžkosti. Nezřídka spíše dříve než později vyústí dění do nesvárů, hádek a konfliktů. Kdo je bude řešit? Jak bude vypadat proces při nich a hlavně po nich?
Možná si dovedeme představit konstelaci, že zejména v bytě samoživitelů a samoživitelek bude dost práce a naopak málo odměny. Kupříkladu se v něm málo vaří. Dítě se moc nenají a ne každé je vychováno, připraveno a vycvičeno, aby se o sebe dokázalo postarat, nejlépe ve větším rozsahu. Kladným pohledem v daném směru je posílení nezávislosti, samostatnosti a soběstačnosti. Zejména u dětí se ptejme - za jakou cenu?
Často se říká, že nejlepší má přijít na konec. Já bych si dovolil předložit zcela odlišný přístup. Zvolím asi nejhorší a nejtvrdší podobu - dítě se stává svědkem a někdy až obětí domácího násilí. Nehezká slova, nadávky, odepírání lecčeho, facky, kopance, škrcení, zamykání, vyhrožování… Asi bude poměrně jasné, jaké vzory a jaký obsah a údernost poselství dostává do své výbavy na život. Jistě není náhodou, že mnohé z viděného a slyšeného si velmi dobře „zapamatuje“ a posléze předává dále. I když v části situací rozumově chápe, že nepostupuje dobře a správně. Leč emoce tlačí a „nedá se jinak“… Jak se těší na letní prázdniny vaše děti?
