Článek
Na úvod mě napadá, jak reportér/ka jistého média přijíždí na místo, kde se nachází letní dětský tábor. A jeho či jejím úkolem je zjistit stav a pokud možno podat pozitivní zprávu. Takže se od zpovídaných dětí dozvíme položky jako - „dobře se tu vaří“, „hodně se tu bavíme“, „jeli jsme lodí po vodě“, „hráli jsme na stopovanou“, „našli jsme tolik druhů hub a pomáhali pak uvařit polévku“, „bývá tady legrace“ apod. V podstatě nenarazíme na něco záporného. Už jen proto bych se snažil přístup obrátit a zamířit pohled na opačnou stránku dění. Rozhodně však nemíním průběh kritizovat a jakkoli nepěkně ukazovat na všechny obětavé jedince, kteří se na záslužném procesu podílejí. Naopak jim patří uznání a poděkování.
Máme před sebou městského chlapce, který nemá velké vyžití. Během roku jako jiní chodí do ZŠ a za týden se účastní pouze jednoho kroužku, jehož obsah činnosti a název dnes není podstatný. Rodiče mají dost práce a na něj málo chvil pozornosti, a tak se asi nikdo nebude divit, že hodně času věnuje moderním hrám, tj. působení na PC, tabletu či na displeji mobilního telefonu. Velmi často za jejich „pomoci“ vyplňoval svůj volný čas, až si příliš zvykl. Už by se dalo mluvit o pokračující a prohlubující se závislosti. Zde přišla docela studená sprcha. Matka ho přihlásila do turnusu, kde se děti ke svým placatým elektronickým kamarádům takřka nedostaly. Je nabíledni, že s pobytem nemohl být spokojen.
Jako druhý se nám představuje jiný kluk. U něj se vyskytla potíž, že neměl peníze, aby si mohl na táborovém výletě koupit, co by chtěl. Rodiče nemají na rozhazování a byli rádi, když mohli uhradit alespoň jeho pobyt. Naštěstí se jim podařilo vybrat vcelku levného pořadatele. Současně však prožívali napětí a obavy, jak akce dopadne, až tam dorazí kontrola. Co jestli mohli snížit náklad z důvodu, že pořadatelé leccos ošidili? Po návratu v plánovaný čas budou rodiče uspokojeni, synek spíše nikoli.
Poté zde máme slečnu, která nenabyla spokojenosti, poněvadž se jí zdálo, že měli moc práce a úkolů. Původně se jí totiž nikam mimo domov nechtělo, ale rodiče ji přemlouvali, že si tam mezi dětmi užije, odpočine si, vydovádí se atd. A také pozná nové kamarády a kamarádky. Jenže brzo zjistila, že jsou na její vkus příliš aktivní. Pořád se něco dělá. Ona by si radši poležela, něco přečetla a s ještě větším uspokojením by se přenesla do tenat nějaké sociální sítě. Že by se na ní mohly vyskytovat dezinformace, by varujícímu mluvčímu vůbec nevěřila. Ona přece ví své, ne? Už aby akce mimo bydliště skončila…
A na táboře se nelíbilo ani dvojici sourozenců. Proč? Údajně byli vystaveni moc velké tělesné námaze. Vlastně tak trochu kopírovali slečnu z předcházejícího odstavce. Oni sice tak nepolehávali, neboť je jednak nebavilo cokoli číst a jednak rodiče dohlíželi, aby „pořád nečuměli na ty zpropadené krámy“, ale rozhodně se nikdy nehonili. Rychlejší pohyby a zejména dlouho trvající přesuny pro ně nebyly ničím lákavým. Jestliže se mělo denně vyrážet na nějaké pěší výlety, jistě radost nepociťovali. Z domova byli zvyklí, že je rodiče zavezli všude, kam „bylo potřeba“. Proč by se někam vydávali pěšky?
Další účastník označil konané akce za dost nudné. Tak třeba návštěvu jednoho hradu a zámku. Nebo šlo o hrady dva? Nedával moc pozor, fakt se tam nudil a moc si přál, aby už byli zpátky. No - raději už přímo doma.
