Článek
Na první pohled se souvislost nemusí zdát úplně jasná. Proto se podíváme na několik obrazů, poznatků a okolností, které se zde vyskytují. Snad pomohou k dostatečnému vyjasnění.
Aktuálně pozornost laické veřejnosti přitahuje zjištění, že někteří lékaři vyžadují od svých pacientů a pacientek tzv. registrační poplatky. Jedná se o případy, kdy se člověk ocitne bez lékaře, který třeba odešel do důchodu, přestěhoval se, zemřel, z jiných důvodů zanechal své odborné práce apod. Jak víme, hledání náhrady není vůbec snadným krokem.
Registrační poplatky nejsou žádným automatickým nárokem a právem ze strany lékaře. Je dobré vědět, že právo na jejich vyžadování náleží pouze ve dvou případech. Za prvé - nemá-li žadatel placeno zdravotní pojištění podle zákona a za druhé - pokud lékař nemá platnou smlouvu s danou zdravotní pojišťovnou. Bližší informace si má člověk zjistit právě u zdravotní pojišťovny. Heslo současné doby zní jasně - každý jedinec se má o sebe starat tak, aby pokud možno nezatěžoval své okolí a ani stát. Stát a nikdo další nemá občany vodit za ručičku jako malé děcko. Aby bylo jasno - jde o osobní odpovědnost.
O právě uvedenou osobní vlastnost by všichni měli o hodně více než dosud pečovat. Kdo zde vyvine více úsilí, což v praxi znamená, že místo poflakování, lelkování a jiné zbytečné činnosti bude pátrat po významných podkladech, po čase mj. narazí na zprávu, že se zaplacením vzpomenutého poplatku se vyžaduje souhlas pacienta. Což si přeložíme tak, že s ním nemusí osobně souhlasit, když není ochoten ho platit! Takže k němu nesmí být lékařem nucen a donucen. Právo je na jeho straně. Jenže…
Mezi zajímavé pohledy a vstupy se jistě řadí míra odvahy pacientů a pacientek. Otázka zní - může si člověk vůbec něco dovolit? Zpravidla se bude nacházet v podřízené pozici, neboť o něco žádá, ocitá se v jakési krizi a potřebuje „zabrat“. Nemluvě o akutní bolesti či o předzvěsti zdravotních komplikací. Kdybych měl předložit konkrétní příklady, nejčastěji se budeme bavit o zubních lékařích a lékařkách a stejně tak lze mluvit o oboru gynekologie. Jestliže mě bolí zuby, kolik statečnosti jsem ochoten a schopen projevit? A jaká bude moje důslednost v čase po registraci, abych se vzepřel a požadoval vrácení neoprávněně vyžádané částky? Člověk si tam sedne, přeje si úlevu a zákonitě bude souhlasit takřka se vším, co se mu nabídne či stanoví. Jen ať už se bolest stane minulostí. Někdo by i věděl, že se má ohradit, ale co kdyby… Nikdo si nechce znepřátelit lékaře. Nemáme možnost ho změnit tak snadno jako značku a místo supermarketu. Jeho „akci“ na rozdíl od zcela určitého obchodu lze vynechat jen málokdy.
A jaké je tady místo supermarketu v debatě? Leckdo ho pochopí, jakmile zaslechne pojem - regálné. Pokud ho zná. Podstatou je, že vedení obchodní sítě požaduje, aby zájemce o prodejní plochu pro své zboží zaplatil „jistý vstup“. Šlo o praxi, která byla několikrát veřejně kritizována. Pokud máte úrodu rajčat, okurek, paprik, jablek a spol, ale nedisponujete silami a prostředky pro odbyt, „musíte“ zaplatit někoho, kdo vám zde pomůže. Prodejna je správným místem. Jenže nebude působit zadarmo, že? A tak se platí za dopravu, distribuci, uskladnění, výstavu na regál, kontrolu zboží před a po umístění, likvidaci zbytků a pořád dokola. Platit a platit. Vždy je něco za něco. Měli by snad doktoři zůstat mimo? Možná ano. Možná ne.
Pochopitelně bychom se měli snažit pochopit i druhou stranu, tj. lékaře a lékařky. Dlouho studovali a pro získání příslušných diplomů z VŠ leccos obětovali. Kdo by se jim divil, když se objevuje možnost navýšit finanční příjem? Rostou pronájmy, ceny všech druhy energií, jimi užívaný zdravotnický a jiný materiál… U podnikatelů jde o zcela přirozené chování a postupy. U absolventů medicíny bychom asi měli narážet na vyšší morální úroveň. Přece jenom je rozdíl mezi péčí o individuálního člověka a rozvozem zboží mezi supermarkety, byť též do nich zavítají lidé, obvykle tzv. obecní, tj. bez osobního vztahu k prodejci.
Součástí debaty je, zda aktuálně přijímaná novela zajistí tzv. pořádek v řešené oblasti. Nebo by se mohlo dosáhnout aspoň částečné nápravy? Neregistrujeme jednotné názory. Můžeme slyšet, že pokuta ve výši 300 tisíc korun českých leckoho odradí. Možná bude potřebné nějaký případ zachytit a pořádně ho rozmáznout ve sdělovacích prostředcích. Lépe dvakrát až třikrát. Prý si ostatní dají pozor. S ohledem na znalosti o prožívání, myšlení a chování lidí bychom měli počítat též s vývojem, že ani přijaté sankce na někoho nebudou účinně působit. Jen aby vás z článku nerozbolely zuby a…
