Článek
Rodiče si mnohdy stěžují na svoje děti. Jedná se docela běžný rituál, který se uskutečňuje snad v každé časové epoše a generaci. Obecně starší lidé lamentují nad postoji, myšlenkami a způsoby chování mladého pokolení. Mám již delší dobu reálnou možnost být přítomen jejímu vývoji a postupu směrem k dospívání, a ještě dále k mladé dospělosti. Jak vypadá moje zkušenost?
Ano, mohu potvrdit, že v řadě ohledů není nijak pěkná a kladná. Ve srovnání s mými školními léty je stav skutečně jinde. Jako konkrétní příklad uvedu oblast návykových látek a speciálně kouření. Kdysi byl dost velký průšvih, jestliže bylo dítě v době povinné školní docházky nachytáno na WC s cigaretou. Nastal opravdu velký kolotoč. O požívání alkoholu jsem moc neslyšel. Během „mé“ doby povinné školní docházky do ZDŠ se patrně nic nestalo, jednou k nám dolehl případ gymnazistů, kteří si během polední přestávky při delším vyučování dovolili odskočit poblíž do restaurace na pivo. Šlo docela o tóčo, jak se říkalo. Učitelé a rodiče měli dost co na řešení. Možná se měnily známky i nahoře v osamocené kolonce. Posun je zřejmě opravdu viditelný. Dnes od pracovníků na úseku primární prevence můžeme zaslechnout, že řeší-li se potíže „jen“ s kouřením, může si škola a zejména její vedení blahopřát, v jak dobrém stavu se nachází.
Nechci, aby dnešní zamyšlení vyznělo pouze negativně. Pesimismus je jistě na místě, ale je žádoucí vidět rovněž pozitivní prvky. Například část dětí přistupuje ke svým nejen školním úkolům a povinnostem dost uvědoměle. S pomocí rodičů mají zpracován časový harmonogram, podle kterého jejich potomci „jdou“. Může se zdát, že kráčí o omezování osobní svobody, a dokonce o ničení dětství. Já bych tak jednoznačný v hodnocení nebyl. U řady dospělých se ukazují větší či menší potíže s dodržováním časové struktury dne, což se projeví zejména v době pracovní neschopnosti a po ztrátě zaměstnání. Náhle či postupně začínají prožívat pocit bezradnosti a nudy a odsud mnohem snadněji sklouznou do lákajících tenat různých návykových látek. Proto je dobré, aby děti do času dospívání, a především do etapy dospělosti vstupovali s mnoha osvojenými vědomostmi, znalostmi, dovednostmi a zkušenostmi a s rozvinutými schopnostmi. Jak nám napovídá známá lidová zkušenost - štěstí přeje připraveným. Jestliže se dítě během vyučování učí psát, počítat a řadě dalších prvků, proč by se nemělo rozvíjet a zdokonalovat v dalších oblastech, namátkou v hospodaření s penězi, s pomocí bohatství metody kritického myšlení umět rozlišovat, co mu škodí a co naopak prospívá a jak škodlivé jevy a osoby umět odmítnout, též prvky péče o zdraví atd.
Je dobré vědět, že některé děti se opravdu snaží. Kdybychom mohli - a několik pokusů v daném směru již bylo provedeno a doslechl jsem se o nich - porovnat jejich aktuální úroveň a jak vypadala u jejich rodičů ve stejném věku, pak zjistíme, že některé jsou lepší. Jak vypadají možné příčiny? Ukazuje se jich vícero. Rodiče nezapomínají na svoje bývalé potíže a poklesky a snaží se své děti varovat a připravovat. Tady se objevuje více svízelí. Velmi záleží na způsobu podání a samozřejmě na vzájemném vztahu, konkrétně na stupni důvěry. Leckteré dítě si správně pomyslí „jestliže se svěřím a rodič mých informací zneužije, už mu nikdy nic neřeknu“. A má pravdu - jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Proto se nedoporučují známé autoritativní a direktivní postupy. Je lepší a užitečnější se na dění podívat tzv. novýma očima, což ovšem dá dost práce. A mnoho rodičů na ni v důsledku nadměrného užívání a až závislosti na moderních komunikačních technologiích nemá čas, horší variantou je, že nemají ochotu a ani schopnost. Příště se dostaneme o překvapivý kousek dále.
