Článek
Poté se přikročilo k jeho promýšlení a plánování. Součástí procesu je dnes takřka neodmyslitelně elektronické komunikování na nejmenované aplikaci. Za pár dní se všichni z účastníků a účastnic dočkali konkrétního výsledku - sešli se na centrálním parkovišti v oblíbené české horské destinaci. Ale co se odehrálo dále? Proč vlastně nadpis vzniknul?
Červencové slunko uhodilo do všech hned, jak vystoupili ze svých klimatizovaných vozidel. Mezi první kroky patřilo nasazení letních čepiček malým dětem a slunečních brýlí na své dospělé obličeje. Po vyložení dnešních - na ně ještě dojde řeč - typů kočárků a batůžků s potřebnými náležitostmi se zvíci 15členná výprava vydala k místní atrakci. Protože sluníčko o sobě dávalo vydatně vědět, zvolili hned první cestu, kde keře a vzrostlé stromy poskytovaly příjemný stín. Všichni se již pár týdnů na živo kvůli krizi kolem pandemie koronaviru neviděli, a tak se hodně mluvilo. Málokdo se staral, co bude dál. Konečně proč? Počasí je bezva. Ztratit se snad nemohou… a když tak je k dispozici něco chytrého z moderních informačních a komunikačních technologií. Peníze mají a kdo cestou propadne hladu, jistě neumře. Místní podnikatelé se jistě snaží dohonit pokaženou sezónu…
Kousek za odhadovanou půlkou pochodu si dali zastávku. Patrně nikoli kvůli únavě, ale zaujalo je zajímavé zákoutí se železným mostem, skrz jehož konstrukci mohli sledovat valící se vodu v horské říčce. Velké kameny, zurčící svazky vody. Zákonitě se objevil návrh na pořízení společné fotografie. Jako na zavolanou jsem se zrovna objevil a jejich slušnou žádost jsem ochotně splnil. Následně se mě tázali, zdali jdou správně k Mumlavskému vodopádu. Přitakal jsem a dál doprovázel manželku s vnoučaty. S ohledem na přibližně stejně pomalé tempo jsme se drželi skoro společně. Hodně mluvili, co chvíli se fotografovali a průběžně se smáli svým výrokům, ať již se týkaly práce, dětí, jídla, oblečení či počasí. Původní vícerodinná idylka se blížila k prověrce, aniž by o ní kdokoli dopředu věděl. Kousek za mostem totiž končila širší asfaltka a plynule přešla do cesty dlážděné velkými kameny. Postupně se ztrácela její rovnost ve smyslu, že všechny kusy nedržely přísnou rovinu. Zaznělo optimistické „to se zvládne“ a „bylo už hůř“.
Nešlo o poslední svízele. Tu a tam začaly ze země neposlušně vykukovat kořeny. Jako kdyby někdo proces naplánoval, objevovaly se častěji, více překážely a byly silnější. Nyní již účastníci a účastnice zájezdu věděli, že nejen nezvolili optimální trasu pro kočárky, ale ona se již nejevila ani jako dobrá. Muži se přestali usmívat a dětské dopravní prostředky začali přenášet. O pár desítek metrů výš už byli nuceni je nést. Kořenový systém nadále rostl do šířky i do výšky, až zabral cestu jako celek. Občas až do 15ti centimetrů. Jak člověk uzná, nekráčí o zrovna nízkou překážku. Pořádně se musí koukat pod nohy. Ale zkuste tak činit s kočárkem! I bez něj se člověk má co ohánět.
Kromě kořenovišť stoupal počet oblých kamenů a lidí. Upozornil jsem je, že právě dospěli asi 200 metrů před cíl své výpravy. Zprávu přivítali. Transportní trápení již nebude na sáhy dlouhé. Uznali, že zdejší spodní místo je hezké a příznivé k zastávce a k odpočinku. Klid však netrval dlouho. Část cizích dospělých využila letní teploty a máčela si nohy do velmi studené vody. V červenci kráčí o příjemný kontrast, který si později budou připomínat na snímcích s úsměvem na obličeji - nyní i poté. Na kameni seděla vedle jiných rovněž babička a snažila se vzdorovat vnukům, kteří chtěli ostatní napodobit. Nakonec podlehla a oba zula, aniž tušila, jaká prověrka ji čeká. Menší chlapec se ještě nestačil vzpamatovat z pro něj ledového nárazu na chodidla, když ho přepadla myšlenka učinit krok dopředu. Jak se ví, kameny pod vodou bývají kluzké. Klučík bez zkušenosti v daném směru vykročil a než babička stačila jakkoli zareagovat, již se z velké části ponořil do bystřiny. Dostal se do mírného šoku. Oči měl rozšířené jako při pohledu na obrovského tygra. Pláč se ozval až po dlouhých vteřinách - než nervové dráhy překonaly jeho údiv, strach a vyplašenost. Zásahy na sebe nenechaly dlouho čekat. Byly rázné a úspěšné. Naštěstí se nic vážného nestalo. Žádná zlomenina, zuby všechny, zřejmě se ani nenapil zdravé horské vody. A nikam nebyl odplaven…
Pád cizího vnoučete a jeho nářek se stal poučením i pro početnou městskou výpravu. My si stěžujeme, jak se plahočíme přes kořeny. Pravda - i nám hrozí úraz, ale nejde o život. Tady se mohla stát horší věc a dokonce ve více variantách. Co kdyby kluk „uplaval“? Babička mohla při záchraně uklouznout také a ještě se zranit a třeba ho přilehnout a nechtěně zranit či utopit. Málokdy najdeme někoho, kdo umí předvídat dopředu. Vždyť zde šlo o případy, kdy by více přemýšlení přineslo kýžené ovoce. K Mumlavskému vodopádu vede po druhé straně pěkná a široká asfaltová cesta, stinnou stránkou bývá vyšší počet chodců. Rizika pohybu neplavců v tekoucí vodě jsou rovněž známa. O velmi studené ani nemluvě. Nikdo není dokonalý. Všem přál hezký prázdninový den. Po dvojité rodinné prověrce následovala odměna. Jedni bez úhony dopřenesli své kočárky, děti a zavazadélka až nahoru a naplnili si své cíle - působivé fotografie, společné chvíle a horský vzduch. Navrch předražené občerstvení v blízké chatě. A naše babička? Vykouzlila spolu s dědečkem pro nezamýšleného „plaváčka“ netradiční kousek náhradního oblečení a „vyprané“ postupně schnulo.
Výlet se všem vydařil. Navíc dostal jakýsi bonbónek, na který se bude vzpomínat. V ony okamžiky bujné veselí nezpůsobil, ale s odstupem doby bude zájemcům předkládán s úsměvem. Rodinná prověrka byla úspěšně zvládnuta. S odstupem času mě napadá, že podmínky se mohly zkomplikovat v případě silného větru, deště a/nebo náhlého příchodu bouřky. Úplně by stačil postupný příchod studené fronty…
