Článek
Kdo sleduje moje příspěvky, zejména část pocházející ze školního prostředí, bude nyní udiven. Obvykle se kriticky zamýšlím nad nízkou úrovní dětí, které z rodiny přicházejí do školy nevychované, nepřipravené a nesprávně vedené. Někdy v podstatě nevedené a tím pádem nezvedené. Přesto si myslím, že je cosi k ocenění. Inspirací se mi stal rozhlasový pořad / ČRo plus /, který podrobně rozebíral okolnosti kolem osídlování pohraničí po druhé světové válce.
Posluchači se mj. mohli dozvědět, s kolika problémy se nově se konstituující lidově demokratická moc musela vyrovnávat. A právě mezi aktuální a palčivé se řadilo školství. Do okolních faktorů patřila odlehlost a zaostalost místa, bídná infrastruktura, tj. rozbité silnice, nevzhlednost domů, slabá síť obchodů a celkově zásobování, málo pracovních příležitostí a když tak tzv. nižší práce. Nic k velebení. Jinak poměrně přesně zachycuje tehdejší situaci kniha Šperhák od Rudolfa Čechury / 192 s. /. Na podporu jejího přečtení doplním, že byla v předchozím režimu zakázána. Na rozdíl od rozhlasové relace popisuje proces a vývoj dění o rok až dva později, takže po únorových událostech roku 1948. Rozhodně stojí za přečtení a potvrzuje, co sdělovali historici v pořadu. Málokdo uvěří, kde se školství tehdy nacházelo. Hlavní paradox jsem tam spatřil v nízké připravenosti vesnického učitele a ve vysoké kázni a uvědomělosti dětí. Nejsme dnes v přesně opačném gardu?
Není divu, že dost velké procento tamních obyvatel holdovalo neřestem jako návykové látky. A jak víme, děti se ve svém chování opakují po nejbližších a nejsilnějších vzorech, tj. po vlastních rodičích. Jak se jeden z odborníků zmínil, děti nejen doma s rodiči kořalku popíjely, ale některé si ji nosily též do školy. Můžeme je pochopit, vždyť jim pomáhala zahřát se a řešit problémy, kterých nemívaly málo. Pochopitelně dnes víme, že se jedná o iluzi a nesprávnou cestu. Alkohol nezahřeje a problémy neposune. Kdo by nesouhlasil, pouze na sebe prozradí, že nezná fakta a neví, jak lidský organismus funguje. Mj. i tak může znít důvod, proč se při zkoumáních zjistil statisticky významně nižší věk dožití u tamějších obyvatel. Ano, na jedné straně mohli být zoceleni obtížnějšími podmínkami. Na druhé straně na ně nemohou nedopadnout působící okolnosti a faktory. Nelze se jim zcela vyhnout. Navíc ne každý má schopnost a dovednost se těšit na překážky a radovat se, jak s nimi svede úspěšný boj.
Mimochodem - je podnětné a zajímavé se na stav v pohraničí podívat dnes. I když se pořád hovoří o zaostávání, pro leckoho bude překvapením, že v řadě položek není stav vůbec špatný, jak by se lidé mohli domnívat a jak se obecně tvrdí. Přesto periférie je periférie. Stačí se podívat na obyčejnou vesnici, která se nemusí nacházet v pohraničí. Jenže právě tam se může dosahovat lepších výsledků, mám na mysli chování dětí. Lidé si jsou až na výjimky k sobě blíže, neboť je spojují právě náročnější podmínky. Řekl bych, že na rozdíl od rozmazlených městských občanů jsou nastaveni si více a častěji vzájemně pomoci, pochopit svou situaci atd. Ovšem můžeme narazit na tzv. těžké jevy, kdy spolu lidé dlouhá léta nemluví. Někdy se tzv. hřích dědí po předchozích generacích. Kdo by se pak divil, že si mnozí ulevují za pomoci doušků alkoholu, že? Naštěstí už máme dobu, kdy ho děti nosily do školy skoro běžně za sebou. Nicméně dnes se tak klidně může stát. Princip GDPR a na něj navazující předpisy a vyhlášky neumožňují kontrolovat tašky dětí. Mohou v nich do školy přinést ledacos. Včetně zbraní. Pochopitelně probíhá prevence a vysvětlování, ale jejich účinnost není vždy dostatečná. Zbývá položit otázky do diskuse - mají se příslušníci pedagogického sboru připravit na dětskou donášku alkoholu do školy? Co potom nastane? Prolomí se zásady pro soukromí dětí a rodin? A co jestli dítě pod vlivem alkoholu spáchá závažný přestupek? Neřkuli přímo trestný čin! A stanou se dnešní řídké návštěvy policistů na školách častějšími?
