Článek
Když pohlédneme do minulosti, v takřka každé historické etapě vývoje lidstva narazíme na více nebo méně obecné a konkrétní představy, jak by měly vypadat mezilidské vztahy. Součástí pravdivého pohledu je, že skoro nikdy se je nepodařilo zcela naplnit, byť řadu pozitivních kroků a dobře míněných úmyslů a snah nelze předchůdcům upřít. Vedle kladných podob se objevují rovněž zápory. Zásadně jiná není v dané souvislosti situace ani dnes. Ba v některých ohledech se jeví jako horší.
Šikanování je dnes realitou na každé škole a je možné se ho dopátrat dokonce skoro v každé třídě. Průzkum potvrdil, že jeho obětí je přibližně polovina dětí. Začíná zdánlivě nenápadnými projevy, kdy si žáci dělají legrácky na účet některého z ostatních dětí. Zejména se mezi ně řadí slabší a něčím se odlišující jedinci. Není podstatné, v čem rozdíly spočívají. Obětí se tak stávají žáci, kteří mají slabý i vynikající prospěch, jsou velmi malé nebo velké postavy, prezentují se tělesnými zvláštnostmi atd. Jako by měli být potrestáni za fakt, že nejsou přesně stejní jako ostatní a že se čímsi vymykají průměru, ať již je nějak obecně dán nebo bylo cosi stanoveno školní třídou. Proto má velký význam sledovat hodnoty a snažit se je ovlivňovat. Jenže my máme RVP a ŠVP a hlavní úkol je probrat látku… Jako kdyby skluz byl horší než špatné vztahy mezi dětmi?
Jinou formou je naprostá ignorace. Nebo naopak zvýšená „péče“. Někdy nátlak roste, až je dítě hnáno k zoufalým činům, které v části událostí končí sebepoškozováním a dokonce sebevraždou či pokusem o ni. Občas je možné zaznamenat tzv. hry, kdy jsou oběti zkoušeny v různých „disciplínách“, třeba kdo jak dlouho vydrží ve smyčce atd. Ještě „modernějším“ prvkem jsou tzv. výzvy na internetu, hlavně na sociálních sítích? Část jich dopadla tragicky, u nás i v zahraničí. Proč o nich vědí i děti, kterým do hranice 13 let ještě pár roků chybí? Příslušní odborníci se jasně shodují, že zásadní roli zde mají sehrát rodiče. Nikoli škola. Aby bylo jasno, že matky a otcové na ni na řešeném úseku nemají útočit a ani žádat o „nápravu“. Pouze by se zbavovali své odpovědnosti a házeli ji na oficiální instituci.
Byly zaznamenány případy, které nemají daleko k lynčování. Skupina se vrhne na spolužáka, zkope ho a přivodí mu značné bolesti, vnitřní poranění, zlomeniny atd. Když se negativní událost vyšetřuje, zpravidla nikdo nic neví. Žák žije ve strachu, aby nebyl označen za zrádce třídního kolektivu. Kolaborovat s dospělými, zejména v čase puberty, je neodpustitelný hřích. A tak se žáci vzájemně strkají, koušou, štípou, škrábou, kopou, škrtí, povalují na zem, ničí si školní pomůcky, trhají oblečení, schovávají nebo zkonzumují / cizí / svačiny atd.
Pro leckoho ze čtenářů jde možná o překvapivou informaci, ale stačí si vzpomenout na vlastní zážitky a zkušenosti, ať již se vracíme k dějům ve škole, nebo o něco později v zaměstnání. Takřka všichni se naučí, co znamená držet basu a jaké sankce hrozí, pokud se tak nebude dít. Nikdo by se proto neměl divit přirozeným dopadům tzv. falešného kamarádství. V důsledku jeho uplatňování dochází k řadě negativních událostí a projevů, které výrazně ovlivňují sociální atmosféru ve třídě a v celé škole. Mají se snad učitelé ve větší míře stát vyšetřovali, evidenčními osobami, žalobci, obhájci, soudci a vykonavateli rozsudků? Velmi aktuální otázka! A palčivý problém.
Mezi konkrétní dozvuky patří, že neřešením přestupků vůči zásadám správného chování si žáci vytvářejí a upevňují postoj, že násilí lze považovat za normální prostředek postupu. Dokonce výhodný. Odborníci upozorňují, že vzniká pocit beztrestnosti. Jedním z problémů je nedostatek empatie a ohleduplnosti. Šikanující žák takřka vůbec neví, jak velkou bolest a psychické trauma svému spolužákovi způsobuje. Je smutné, že mu nikdo nic neřekl. Navíc se s agresivitou leckdy setkává ve vlastní rodině, kdy otec a matka nemají ve svých sporech k ostrým slovům a k fackám daleko. Výjimkou není ani sledování TV pořadů, kde poměrně často vítězí osoba, která uplatní sílu a vezme „zákon do vlastních rukou“. Je prezentována jako hrdina. O počítačových hrách ani nemluvě. Násilí a agresivní postupy se tak stávají normou. Pravděpodobně by se mělo více uvažovat o přehodnocování praktických přístupů. Oblast mezilidských vztahů se na rozdíl od trhu nevyřeší sama.
Pedagog by měl umět rozpoznat varovné příznaky. Nemá cenu je podceňovat a chlácholit se, že se nic nemůže stát, že u dětí převáží rozum, začnou se více zajímat o učivo, případně se leccos samo urovná. Pravděpodobnější je, že právě k něčemu nepříkladnému dojde. Jako lepší je situaci hned řešit. Mezi účinné preventivní prvky patří ve škole budovat otevřené a přátelské vztahy a vést děti k vzájemnému respektu. Ještě účinnější je mít k dispozici program, kterým lze šikanování včas odhalit a zastavit. Naštěstí zde již bylo získáno dost zkušeností, které umožňují vznikající uspořádání poměrně důkladně zmapovat, podrobně popsat a uspokojivě řešit. Zbývá jediné - již nečekat a řádně konat!
